nohy třela Syna božieho, nelitujíc jich a nechrániec. A tak i my pokoru vezmúc protiv hrdosti, štědrost protiv lakomstvu, podobné utrpenie protiv rozkoši těla učiňme dosti s pomocí boží za své hřiechy! Třetie potřebné k odkladu své viny protiv Bohu svým vinníkóm jich závinu odpúštěti protiv sobě. Z toho nás Kristus napomínal řka: Odpustíte li vy lidem jich záviny protiv sobě, také vám odpustí záviny vaše nebeský Otec. Prodlil sem, nebudu o tom mluviti viece, a v Páteři mluvil sem plnějie o tom.
Třetie běch řekl v prvniem rozdiele, ež modlitva nás také hřiechóv očištije. Modlitvú máme všelikú žádost dobrú božie milosti rozuměti, ješto jde z pokory protiv Bohu. Bez modlitvy té nicť by nebylo skrúšenie, nic muka za hřiech, nic vyznánie hřiecha. A zdali j’ Judáš nebyl sě rozžalostil, že j’ zle učinil? Zdali j’ nevyznal své viny řka: Shřešil sem, proradiv krev nevinnú? Zdali j’ netrpěl pokuty svého prohřěšenie, když se j’ sám oběsil? Ale že j’ nejměl pokorné modlitvy k Bohu a žádosti v pokorném duchu božieho smilovánie, zahynul v ukrutné rozpači v své vině. Protož chcem li dojíti plného očištěnie svých hřiechóv, želejme své viny srdcem věrně, a usty vyznajme svú vinu na zpovědi v ustavení řádu kostelnieho; i polepšme odkladem podobným, sami nad sebú mstiec své viny, a modlme sě, žádajíc božie milosti, abychom byli skrze Pána našeho Jezu Krista učištěni, jenž kralije s Otcem Bohem i s Duchem svatým, věčný Bóh, věky věkóm bez počátka i bez konce.
Druhá řeč o hromniciech k duchovnějším
Poďte, choďme v světle božiem! Dřevní řeč mluvil sem
