svému; neb v tomto měsieci vyvedl tě jest Hospodin z Ejipta. Tato řěč psána jest v knihách Mojžiešových. Ale ten hod velikonoční slove příštie; neb židé přěšli z porobenie, jsúc z Ejipta vyvedeni, a pak duše otcóv svatých z pekelných temnic skrze Krista. A ten hod obój Starého zákona i Nového sšel sě jest k jednomu času. Neb to, že j’ v Starém zákoně skrze krev beránka bez poškvrny přěšel lid z ejiptské poroby v boží službu a vyšel na cěstu k slíbenéj zemi, znamenie jest toho bylo, ež my skrze prolitie drahé krve Syna božieho, toho pravého beránka bez poškvrny, přějdem z ďábelské moci a vyjdem na cěstu spasenie věčného. Protož tento hod velikonoční máme dni tyto všecky s utěšením pamatovati. Ale ež svatý Augustin die znamenitě: Tehdy hody ctíme pravě, když toho, což nám hod ukazuje, životem a obyčejem následujem, viece životem dobrým Boha chválíme, nežli bychom zpievali dlúhými hlasy a vysokými. A protož vidúc, ež hod tento přieštie slove aneb vstánie Syna božieho, vizme, ať by to v nás skutkem bylo, což jmena ukazují hodu toho, abychom vstali s Kristem, přěšli v pevnější život a v utěšenější, přěstěžili sě v lepšie z dobrého, vstavše v něm z duchovnie smrti, jako j’ on vstal z tělesné, aby viec neumřěl! Nedajme sě povolením k hřiechu viec umrtviti, přecházejme z jednoho dobrého do druhého, až sě i přěstěžíme do královstva nebeského!
Ale vida svatý Bernart obyčěj lidský, ež sě opět po tomto hodu lidé v hřiechy navracijí, žalostě mluví, zdali by sě někdy někto utekl na to, řka: Znamenajme snažnú myslí, coť nám to miení, ež hod tento vstánie nebo vzkřiešenie slove, a slove přieštie nebo přěstěženie! Vzkřiešenoť jest aneb vzkřeslo Kristovo tělo; v téžť sě
