anděl odvalil; tak všel mezi učenníky zavřěnými dveřmi. A toho ač nemóžem k rozumu našemu jiného jmieti dolíčenie, ale k vieře máme, že jest Pán Bóh všemohúcí, a mnohé velmě divné věci vidíme, že j’ chtěl jmieti v tomto světu, jichž ač něteré stihne hbitý rozum, avšak ne všech. Coť pak podlé své múdrosti všemuhúcie divnějších by neučinil v onom svém světu, v němž chce útěchu a radost svým učiniti u věčném životě! A tak krátce o téj ušlechtilosti a slavnosti těl po zmrtvýchvstání přěslyšěvše tomu máme rozuměti, ež duchovně máme tu čtveru věc také jmieti, když z duchovnie smrti vstanem v boží milosti. A čím bližším podobenstvím k tomu čtveru přídem v životě tomto, tiem slavnějie budem tiem čtverem u věčném životě obdarováni.
Prvý dar řekl sem, ež máme jmieti po zmrtvýchvstání jasnost těla. K tomu sě máme zde jsúc duchovně připodobnati, abychom čisté a jasné svědomie jmieti mohli. Psáno j’: Ktož miluje čistotu srdce, bude krále přietelem jmieti. A opět die čtenie: Blažení čistého srdce; neb oni budú viděti Boha. Ó, kakéj moci čistota srdce! Die svatý Bernart: Bóh jest věc nevýmluvná a nemóž, jen nevýmluvným činem, viděn býti. Ktož jej chce viděti, učisť srdce; neb ani v kterém v podobenství ve sně, ani v kteréj postavě tělesnéj na jěvě, ani v obrazu kterém vymyšleném, jediné čistým srdcem, ješto vpřiemě miluje a pokorně, uzřěn móž býti. I jest nám dvého třěba, abychom tu jasnost svědomie a čistotu srdce mohli jmieti. Jedno jest, abychom střiehli sě hřiechu vší snažností; druhé, abychom, ač co které vyjde nečistoty kterým obmeškáním, abychom, nedadúc sě rozmoci tomu, inhed to pokorú, žalostiec viny, vycídili. O prvém die starý Dobeš: Hledaj, aby nikdy hřiechu
