ješto j’ opět potom, když Ezdráš vládl, byl ten hod učiněn slavně, o němž die Písmo: Tak slavný hod přieštie nebyl jest ode dní Šalomunových. Což chcem z tohoto vzieti k našemu naučení, že j’ tak znamenitě pětkrát slaven hod tento, jediné abychom my také patero přieštie Bohu ke cti v slavném duchovném veselí učinili? Protož o každém zvláště znamenajte!
Prvé přieštie slavil lid židovský kázaním božím, když měl vyjíti z Ejipta. A coť sě zdá, by z Ejipta nebyl vyšel, kdy by byl přišel do svaté země? Protož ktož chce přijíti v slíbenú zemi královstvie nebeského, vyjdi svú myslí, svú žádostí z tohoto světa, přejdi, míjeje vše libé věci tohoto světa, v nichžť nenie plné blažnosti, nekochaj sě – jako v Ejiptě v cibuli, v póru, v dýniech, v hrncích masa – v světskéj sladkosti, ješto j’ s hořkostí smiešena a slzy učiní dobrému svědomí najposledy, jako cibule očima, a smrad zóstaví! Nekochaj sě v tom, co j’ z země, jako v dýniech; ve všemť jest v tom nevonná sladkost a kakás vnitř nečistota! Netuž po tělesných věcech, ještoť vrú jako hrnci s masem ve mnohéj peci! Ktož chce prospěšně k nebesóm jíti, přějdi všecky světské věci, jen což pilnú z nich potřěbu vezmi, ale v jich líbosti kochánie svého neukládaj! Chceš li sě meškati pro ty věci, časť mine bez užitka a všeť zhyne, a ty najposlé ostaneš v túze. Ale ktož přějde, míjeje věci světské, nevelna k nim, i zde ještě počne Boha k utěšení nalézati, ano sě čte v knihách kantik: Když chot, točíš nábožná duše, hledala milého svého stvořitele v stvořených věcech, nemohla nalézti jeho. Ale die: Když přějidech dále, točíš všecky stvořené věci, nalezech, jehož miluje má duše. Protož die svatý Řehoř: Všecko stvořenie mysl člověčie přějdi
