to li jest vaše přěs tento puost vzdychánie bylo k hodu tomuto, aby sě v svú tělesnú a světskú útěchu navrátili? To li j’ vaše srdečná radost tělesní skutci v útěše těla nepořádnéj? É, pomněte, ješto j’ řekl Kristus: Běda vám, ješto zde jmáte svá utěšenie; neb lkáti budete a plakati.
Žěl mi, ež sem žalostnú řečí zamračil utěšenie hodu tohoto! Ale nemohl sem trpěti té křivdy, ješto sě děje tomuto hodu. Jako by v něm Kristus vstal k takovým věcem, ješto jsú pravému přiekazny utěšení duchovniemu, an vstal k svatému utěšení, abychom přěšli tyto nižšie věci a přěstěžili sě k pevnějšiemu, duchovniemu utěšení, kdež bychom najlepšie nalezli a plné své dobré v plnéj blažnosti, v níž i jednoho nenie nedostatka. Neb by nebyla plná blažnost, kdyby čeho sě nedostávalo, jehož by žádati bylo. Protož v utěšení hodu tohoto, ješto jej tyto dni všecky pamatujem, jako j’ Kristus již přěšel svět tento a přěstěžil sě v svú věčnú chválu, kdež sě nám chce viděti dáti, obraťme řěč, kak bychom hod velikonoční hod přieštie učinili spravedlivě, k němuž nás ponúká písmo, jímž jsem řěč počal, řka: Učiň hod velikonoční anebo přieštie Pánu Bohu, jenž tě jest tohoto měsiece z Ejipta vyvedl!
Pětkrát, ale na čtyřech miestech činil jest tento hod přieštie lid židovský zvláště znamenitě a slovutně: Najprv v Ejiptě, když jsú sě hnuli z Ejipta; druhé po rocě již pod horú Sinaj, když jsú v pust vešli; třetie Jordan přěšedše, počenše ovoce té slíbené země požívati; čtvrté již držiec zemi slíbenú. A tu, ač jest mnohokrát ten hod slaven, však znamenitě o dvém sě vzměnije Písmo: jednú za krále Joziáše; o tom stojí psáno, ež od toho času, jakž súdce vládli židovskú zemí, neučiněn jest ten hod tak slavně. A druhé,
