oběti rozšafnost, jakož jest to Bóh přikázal v Starém zákoně, aby s každú obětí byla suol obětována. Neb jakož Job die: I zdali neslané móž jedeno býti, ješto solí neozdobeno?, takež všichni naši činové bez rozumné opatrnosti nebudú sě líbiti Bohu. Ta rozumná opatrnost, jakož die svatý Bernart, ješto kto dómyslně a múdře činí své činy, hodně, smierně podlé moci své v svém úlohu, jest počátek, z něhož jdú všecky v svój ctnosti šlechetnosti; a když té nebude, tehdy v ohyzdu vejde i šlechetnost. Protož die svatý Pavel: Opatrnost jmějte při službě boží!
Aj, to čtvero jest ti plné znamenie zmrtvýchvstánie duchovného zde z duchovné smrti, ješto nese podobenstvie onoho tělesného vstánie z mrtvých k súdnému dni. Neb, jakož tam blažených těla budú stkvúcie, takež zde má těch svědomie čisté býti, ktož pravě duchovně z mrtvých vstanú. A jakož tam těla nebudú jmieti i jednoho nepokoje, by co trpěla, takež zde má trpedlností tak ohrazen býti člověk, aby pokoje neztrácal k Bohu a k družci, ale sbyl a sdržal sě v svatéj milosti. A jakož tam těla budú rychlost jmieti, takež zde tělo toho, kto j’ duchovně vstal z mrtvých, má hotově a rychle duchu poslušno býti v tom, ješto slušie k službě boží. A jakož tam zbuda hrubosti tělo, bude ušlechtilé, tak zde máme dómyslnú múdrú rozšafností v svých činech býti ušlechtilí. A když to bude, tehdy bude v nás pravé, neomylné vstánie z duchovnie smrti a budem ne toho v chut jmieti, ješto j’ na zemi, ne toho hledati, ješto j’ zde, ale toho, ješto j’ v nebi, kdež jest Kristus v Otcově chvále, jamž nás jest přědšel, v to divné a chvalné přěstěženie tam k sobě nám velé. Jehož nám rač.
Ve čtvrtek po velikonoci.
Dosti nenie i mnoho mluviec v útěše hodu tohoto slovutného. Protož řku ještě: Učiň hod velikonoční Pánu Bohu
