poslušenstvím těla duchu zaslúží člověk po vstání z mrtvých daru toho, ež tak rychlo bude tělo jeho a tak kypro, že jakož mysl zde móž v oka mžení býti, kdež chce, tak bude tělo po vstání z mrtvých, ež bude inhed rychlé, kdežkoli bude chtieti, by i najdál bylo. A také k tomu jest potřěba, aby zde tělo chutně bylo poslušno duchu v tom, co j’ dobré, ješto slušie k věčnéj odplatě, ež, což zde nezaslúžíme, tam toho nebudem jmieti. Kakžkoli nad všeliké zaslúženie větší jest věčná odplata, však jest podlé té miery, v kterúž zde měřiti budem. A tam jest čas, v němž nic nemóž i jeden viece zaslúžiti. Protož zde má tělo hotovo býti k zaslúžení podlé dobré člověčie vóle a druhé pro krátkost času a nejistost. Neb vidíme to, ežť sě tak děje, jakož die Daniel: Když dějí: Pokojť jest a bezpečstvo, tehdy vnáhle příde zahynutie. Protož die Kristus: Bděte, točíš činiec dobré činy; neb neviete, v kterúť hodinu Pán váš příde. Třetie znamenajíc tak velikú odplatu a věčnú čest a chválu, jiež móžem v krátkém čase zaslúžiti, když by po nás šli naši dobří skutci, má tělo každého hotově poslušno býti duchu vóle v boží službě, aby což rozum ukáže, ež jest dobré, a vóle chce, tělo duchu nepohašovalo, neodtahovalo, ale skutkem chutně dokonalo. Neb také z toho, což sě dlí, nic nebývá.
Čtvrté obdarovánie těla po zmrtvýchvstání jest, když tak nehrubá těla budem jmieti, ež budú moci i skrze stěnu v svého přirozenie ušlechtilosti, jakož jest i Kristus po vstání z mrtvých všel, ano zavřěny dveře, k apoštolóm. K téj ušlechtilosti máme v duchovniem vstání z smrti duchovně podobni býti, když obrátiec se k duchovenství, duchovně jsúc živi, jako s Kristem z mrtvých vstavše, budem smyslně v dobrém dómyslu ušlechtile živi, jako suol obětujíc v každéj
