přikázanie božie světlé, ješto oči osvěcije; bázn božie svatá, ješto ostane věky věkóm; súdové boží praví jsúc zpraveni sami v sobě; ty všěcky věci žádostnějšie jsú nad zlatý a nad drahý kámen a slazšie nad plást strdi. Jistě, jistě veliká radost pílně znamenajíc pořád božieho ustavenie. Ale kudy to jde, že to obé tak utěšené, i slovo božie i zákon božieho ustavenie, jest tesknost mnohým? O tom pokládá svatý Bernart řka: Pro dvé ten bývá nedostatek, aneb z novosti obrácenie, aneb ež musí kto s tělesnými věcmi vókol jíti. A také die v jiném miestě o tom svatý Bernart, ješto někto snažně pracije v šlechetnostech, avšak nepozná té duchovnie pochotnosti. Die on: Divie sě mnozí a žěl jim toho, ež té pochotnosti nad stred slazšie nezakúšie. Ale Bóh chce je v tom jmieti pokušení. A velím to příslušie k větší síle, když stojie, činiec přědsě šlechetnosti ne pro tu chut, ješto v tom čijí, ale pravú šlechetnost, a ež vidie v tom líbost boží. Radost a chut v dobrém jmieti k blažnosti příslušie, ale k mužnosti slušie i v protivném pracijíc státi. A přídeť na to, ež Pán nebeský dá takým radost v sobě za jich tesknost. Jiež nám […]text doplněný editorem
Na velikú noc v neděli.
I který jest hod tak znamenitě utěšený, jako hod tento? Jistě veseli buďme radujíc sě v Hospodinu! Hod přišel nám utěšený, hod slavný, hod veliké noci, jistě veliké v dóstojenství. Neb téj saméj dán ten čas a ta hodina, aby Kristus, jenž svú smrtí smrt naši zbořil, té noci vstana z mrtvých opravil náš život. To j’ ta noc, v níž někdy v podobenství toho, co j’ sě již u pravdě stalo, Pán Hospodin lid izrahelský vyvedl z Ejipta po zabití beránka čistého, jehož krví jměl každý dveřě zmazati domu svého; a potom ten lid provedl suchú nohú skrze črvené
