nalezeno. A hlas hudcóv, zpěvákóv a trúby nebude v něm slyšán viece. Pak die potom: A slyšal sem jako hlas veliký trúb mnoho v nebi, any řkú: Alleluja! Babylon znamenává svět tento, a v komž pohyne, ež boží milostí jako utone v něm postava světská a obyčej, móž spravedlivě, i jiní, jimž božie čest milá, pokřiknúti v chvále boží a v radostném srdci: Alleluja! Anižť kto zakúší té srdečné radosti v chvále boží, ješto to slovo alleluja znamenává, jen ač jest ovšem padl svět v srdci jeho. Neb veliká j’ róznice mezi radostí světského srdce a radostí, jemuž mílo duchovenstvie. Jakož přiezn a milost k tomuto světu jest božie nepřietelnice, jakož pokládá svatý Jakub: Takež milost k Bohu nemóž milosti k světu jmieti. Neb jsú jeho zlí činové v hrdosti srdce; v žádosti lakoméj, vše, což vidí, ež by rád jměl; v žádosti tělu libého.
Druhé stojí psáno v Apokalypsí alleluja, když die svatý Jan, že j’ tudiež slyšal, ano řekli: Chvála, silnost a slavnost Bohu našemu; neb sě j’ pomstil nad velikú zlú kóží, ješto j’ všicku zemi porušila v svéj nečistotě, a pomstil nad jejie rukama krve svých sluh. A opět řekli: Alleluja! Prvá ono dřěvnie radost byla jest, ješto kto ostane světa, potupí zřějmě světské věci, zákon přijme neb postavu duchovných lidí, utěšenie jest. Neb počnúc k skonání jest přijíti; ktož nepočne, kdy ten skoná? Ale málo j’ to, nebude li druhého utěšenie, ež by Hospodin, porazě svět v někom, i pomstil sě nad hlavami svých nepřátel. Ty hlavy světské jsú prvnie žádosti, ješto mysl tržie k světským věcem. V komž ty hlavy nebudú zetřěny, těžce musí, chce li svítěziti, bojovati. Ochabí li sě, přemožen bude a odvrátí sě. Toť jest svět z klášteróv mnohých učinilo; toť v svět zasě odvolává, z nichž prvnieho obrácenie
