Ti sě bojte, ješto jim nemílo příštie tovařistvie nebeského; ti sě strachujte, ješto jsúc žádostmi obtieženi tělesnými, zúfalí jsú, by dojíti mohli tovařišstva andělského. Ale proč by vy sě strachovali, anděly vidúc, ješto s nimi nebeské bydlo máte jmieti? A tak i svatý Matěj v svém čtení mluvě o témž anděla ukázaní praví: Bieše tvář jeho jako blesk a jako snieh rúcho jeho. Ve blsku záleží strach a úžest, ale v sněhu pochotnost v bělosti. A ež Hospodin všemohúcí hrozen jest hřiešným a pochoten spravedlným, podobně anděl, svědek jeho vzkřiešenie, ukázal sě v blesknutéj tváři, ale v rúše bielé pochotnosti, aby svým obličějem zlé přěžěsil a bělostí míle dobrým ukázal sě k utěšení. Téžť jest i to ukazovalo, když lid boží bral sě z Ejipta. V noci šel před nimi slúp ohňový, ale ve dne slúp oblaku. V ohni jest hróza, ale v oblak lehko jest zřieti. Den znamenává život dobrého, ale noc život hřiešného. A tak svatý Pavel die těm, ješto sě obrátili k Bohu byvše hřiešní: Byli jste někdy tma, ale již jste světlo v Hospodinu. A protož ve dne ukázán slúp z oblaku a v noci z ohně, neb všemohúcí Bóh tích a skliden ukáže sě dobrým a hrozen hřiešným. Spravedlné, když na súd příde, utěší v svéj pochotnéj uklidnosti, ale ony přěžěsí upřiemá spravedlnost jeho.
Slyšme opět, co j’ viece řekl anděl: Ježíše hledáte Nazaretského? Ježíš výkladem podlé našie řeči die sě spasitel. A mohli jsú mnozí slúti tehdy takýmž jmenem, ješto jsú nebyli spasitelé. Protož dořekl anděl, kterého hledají Ježíše, řka: Nazaretského, ukřižovaného. Řekl jim i viece: Vstalť jest, nenieť ho zde. Tu j’ jeho nebylo v těle, ješto j’ však všudy slavným svým božstvím. Ani j’ kde miesta, by on tu nebyl; neb vzdy j’ Bóh všudy. Ale jděte, povězte jeho učenníkóm i Petrovi, ežť předejde vás do Galilé!
