to pravé pokánie bude, z tohoť jde radost spravedlivá.
Čtvrté tu j’ písmo alleluja položeno, ješto čtyřmezidcietma starcóv a čtyři zvieřata poklonili sě tomu, ješto sedí na tróně, a řekli: Alleluja. Neb čímž vyšší před Bohem, tiem většie radost toho výsosti převelebnéj, ješto na tróně sedí, poklonu vzdáti. Aj, kakť jest pěkný řád jako po vstupních v téj radosti, ješto kto zachopí jě v Hospodinu, z božích daróv, z božie milosti, z božie moci útěchu vezma: když v sobě uzří aneb v jiném dobrý počátek, ež pustí od světa; ale bezpečnějšie, když již žádost k světu a tělesná zhynula by; a opět nad to, když pokáním čistiti bude dřevnie poškvrny. Neb ač by sě dlužník nedlužil viece, nemóž býti prázden dluhu, donidž zaň dosti neučiní. To pak opět vyššie příčina radosti bývá duchovným srdcóm, když kto jsa již jako z starších v srdečnéj pokloně pokoru má protiv Bohu, jakož oněch starcóv čtyřmezidcietma své koruny sněmše [s]text doplněný editorem svých hlav, poklonu před Bohem učinili a řkúc: Alleluja. Neb bez svaté pokory, ješto samému sě člověku dává poznati a Boha nad sě, nelze jest té vnitřnie radosti pochutnati v Hospodinu.
Páté alleluja psáno j’ v knihách Dobešových. Tu j’ tak řečeno: Kamenem stkvúcím a čistým položeny budú všecky ulice Jeruzalema a ve všěch uliciech jeho budú zpievati: Alleluja. Požehnaný Pán Hospodin, ješto jest povýšil jeho. Kakžkoli vplně jeliž v nebesiech má to býti, avšak i zde zbožnéj duši statečných lidí někaký pochop bývá někdy. Neb i duše pokojná v Boze nazvána j’ v písmě Jeruzalemem. Když taková duše bude šlechetnostmi stkvúcími, čistými a pevnými v tvrdéj sstálosti jako kamenem po všěch svých mocech, v rozumu u vóli, v paměti, v žádostech i v činech položena, v těch všěch uliciech jejie bude zpieváno alleluja. Takovú duši naplní Bóh radostí své
