čtenie: Slovo j’ tělo masné učiněno; nemiení, by božské přirozenie bylo v tělo obráceno neb proměněno, ale ež to věčné slovo, Bóh, Syn boží, v jednotu své božské osoby přijalo je tělo. A jmenujíc tělo i duši, takež rozumějte i plné člověčstvie, s nímž jest v životě dievky svaté, ješto j’ zpósobem Ducha svatého bez útraty panenské ctnosti byla plodná, Syn boží tak nerozdielně v jednu sě osobu spojil, ež ten, ješto j’ byl vzdy bez času z Otcovy podstati urozen, narozen jest v času z matky, vzdy z čisté dievky. Neb od úvazkóv věčné smrti nebyli bychom zproštěni, kdyby ten, ješto j’ v svém přirození všemohúcí, v tom ostana všemohutství, nebyl až i k smrti v našem ponížen přirození. A tak náš Pán Kristus narodiv sě pravý člověk a nikdy nepřestav Bohem býti, nového přirozenie učinil počátek v sobě, aby těm, ktož druhým sě obnovie narozením bez semene poskvrny, byl vzniknutie, ješto ne ze krvi ani z vóle mužovy, ale z Boha jsú sě narodili, a z něhož by pošlo shlazenie i té poskvrny, ješto j’ v tělesném porodu z početie přirozeně již porušeného; a tiem svým Kristus narozením dal jest počátek duchovnieho narozenie národu lidskému. Ó výsosti bohatstvie múdrosti božie a uměnie jeho! A která i mysl by skrytost úmysla božieho doplna stihla, který li jazyk mohl by ten převeliký účinek božie milosti vypraviti? Tiem nepravost v nevinu jest navrácena, vetchost v obnovenie. Cizí přijdú v zvolené syny, k dědičstvu vypověděnci. Ze zlých budú dobří, z hřiešných spravedlní, z lakomých štědří, z smilných čistí, z hrdých pokorní a z zemských počnú nebeští býti. Aj, toť proměna rukú najvyššieho! Neb Syn boží přišel, aby v nás zbořil ďábelské činy, a tak nám sě a nás sobě připojil, ež to, ješto j’ Bóh jako sstúpil k nám, jest člověčie k božské výsosti povýšenie, ale ne božie, jelikož v chvále jeho, poníženie.
V tom k nám velikém božiem milosrdí, jehož velikosti nemóžeme vypraviti, má sě každý a vzdy střieci lsti ďábelské, aby z nás nepodtrhl i jednoho, v tom povýšení nám závidě, a tiem bludem, jehož jsme sě odřekli
