[495v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcevčera hodiny sedmé opustila jest jej zimnice. J4,53 Poznal jest pak otec, že ta hodina bieše, v kterúž řekl jest jemu Ježíš: „Syn tvój živ jest.“ A uvěřil jest on a dóm jeho vešken. J4,54 Toto opět druhé znamenie učinil jest Ježíš, když přišel bieše od Židovstva do Galilee.

V.

J5,1 Potom bieše den sváteční židovský i vstúpil jest Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 Bieše[83]Bieše] Est lat. pak v Jeruzalémě bravový rybník, kterýž slove židovsky Bethsaida, pět přístřěškóv maje. J5,3 V těch ležieše množstvie veliké nedužících, slepých, klécavých, suchých, čekajících vody hnutie, J5,4 nebo anjel páně podlé času sstupováše do rybníka a hýbáše se voda. A ktož první sstupováše[84]sstupováše] + in piscinam lat. po hnutí vody, zdráv býváše, od kteréž kolivěk držěn bieše nemoci. J5,5 Bieše pak některaký člověk tu, třidceti a osm let maje v nemoci své. J5,6 Toho[85]Toho] + autem lat., nemá var.  když uzřel bieše Ježíš ležícieho a poznal bieše, že již mnohého času mějieše, vece[86]vece] dicit lat. jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Odpovědě jemu neduživý: „Pane, člověka nemám, aby když vzbúřila by se voda, pustil by mě do rybníka. Nebo když přijdu já, jiný přede mnú sstúpí.“ J5,8 Vece[87]Vece] Dicit lat. jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože tvé a choď!“ J5,9 A ihned zdráv učiněn jest člověk[88]člověk] + ille lat., nemá var. a vzal jest lože své a chodieše. Bieše pak svátek v ten den.

J5,10 Protož vecechu Židé tomu, kterýž zdráv bieše učiněn[89]zdráv bieše učiněn] sanatus fuerat lat., sanus factus fuerat var.: „Svátekť jest, neslušieť tobě vzieti lože tvého.“ J5,11 Odpovědě jim: „Ktož mě zdráva učinil jest, ten mi řekl jest: Vezmi lože tvé a choď!“ J5,12 Tehda otázali sú jeho: „Který jest ten člověk, jenž řekl jest: Vezmi lože tvé a choď?“ J5,13 Ten pak, jenž zdráv bieše učiněn, nevědieše, kto by byl. Ježíš pak odchýlil[90]odchýlil] ochylil rkp. se jest od zástupu, postaveného na miestě. J5,14 Potom nalezl jest jeho Ježíš v chrámě a řekl jest jemu: „Aj, zdráv učiněn jsi, již neroď hřešiti, aby horšieho něco tobě nepřihodilo by se.“ J5,15 Odšel jest ten člověk a zvěstoval jest Židóm, že Ježíš byl by, jenž jeho učinil jest zdráva. J5,16 Protož protiviechu se Židé Ježíšovi, že to činieše v svátek. J5,17 Ježíš pak odpovědě jim: „Otec mój až do nynie dělá, i já dělám.“ [b]označení sloupceJ5,18 Protož pak viece hledáchu jeho zabiti Židé, že netoliko rušieše svátek, ale i otcě svého pravieše boha, rovného sě čině bohu.

A tak odpovědě Ježíš a vece jim: J5,19 „Jistě, jistě pravím vám, nemóže syn od sebe činiti ničehož, jediné což viděl by otcě činiece, nebo což kolivěk on činil by, to i syn též činí. J5,20 Neboť otec miluje syna a všecko ukazuje jemu, což on činí. A většie těchto ukáže jemu skutky, abyšte vy divili se. J5,21 Nebo jakožto otec vzkřešuje mrtvé a obživuje, tak i syn, které chce, obživuje. J5,22 Anižť[91]Anižť] + enim lat. otec súdí koho, ale každý súd dal jest synovi, J5,23 aby všickni ctili syna, jakožto ctie otcě. Ktož nectí syna, nectíť otce, jenž poslal jest jeho. J5,24 Jistě[92]Jistě] + amen lat., nemá var. pravím vám, že ktož slovo mé slyší a věří tomu, kterýž poslal jest mě, máť život věčný a v súd nepřicházie, ale jde[93]jde] transiit lat., transit var. od smrti do života. J5,25 Jistě, jistě pravím vám, že přicházie hodina, a nynieť jest, když mrtví uslyšie hlas syna božieho, a kteříž uslyšeli by, živi budú. J5,26 Nebo jakožto otec má život v sobě samém, též dal jest[94]jest] + et lat. synovi jmieti život v sobě samém. J5,27 A moc dal jest jemu súd činiti, nebo syn člověka jest. J5,28 Neroďte diviti se tomu, že přicházie hodina, v kteréž všickni, kteříž v hrobiech sú, uslyšie hlas syna božieho J5,29 a pójdú, kteříž dobré činili sú, do vzkřiešenie života, kteříž pak zlé činili sú, do vzkřiešenie súdu. J5,30 Nemohu já ode mne samého učiniti ničehož, ale[95]ale] navíc oproti lat.,+ sed  var.  jakož slyším, súdím, a súd mój spravedlivý jest, nebo nehledám vóle mé, ale vóle toho, kterýž poslal mě jest, otcovy[96]otcovy] navíc oproti lat., + Patris var..“

J5,31 „Ač já svědečstvie vydávám o sobě samém, svědečstvie mé nenie pravé. J5,32 Jinýť jest, jenž svědečstvie vydává o mně, a viem, že pravé jest svědečstvie jeho[97]jeho] navíc oproti lat.,+ eius  var., kteréž vydává o mně. J5,33 Vy poslali ste k Janovi a svědečstvie vydal jest pravdě. J5,34 Já pak ne od člověka svědečstvie beru, ale toto pravím, abyšte vy spaseni byli. J5,35 On zajisté bieše světidlnice hořície a svietície, vy pak nechtěli ste[98]nechtěli ste] voluistis lat., noluistis var. radovati se do hodiny v světle jeho. J5,36 Já pak mám svědečstvie většie Jana. Nebo skutky,