včera hodiny sedmé opustila jest jej zimnice. J4,53 Poznal jest pak otec, že ta hodina bieše, v kterúž řekl jest jemu Ježíš: „Syn tvój živ jest.“ A uvěřil jest on a dóm jeho vešken. J4,54 Toto opět druhé znamenie učinil jest Ježíš, když přišel bieše od Židovstva do Galilee.
V.
J5,1 Potom bieše den sváteční židovský i vstúpil jest Ježíš do Jeruzaléma. J5,2 Bieše pak v Jeruzalémě bravový rybník, kterýž slove židovsky Bethsaida, pět přístřěškóv maje. J5,3 V těch ležieše množstvie veliké nedužících, slepých, klécavých, suchých, čekajících vody hnutie, J5,4 nebo anjel páně podlé času sstupováše do rybníka a hýbáše se voda. A ktož první sstupováše po hnutí vody, zdráv býváše, od kteréž kolivěk držěn bieše nemoci. J5,5 Bieše pak některaký člověk tu, třidceti a osm let maje v nemoci své. J5,6 Toho když uzřel bieše Ježíš ležícieho a poznal bieše, že již mnohého času mějieše, vece jemu: „Chceš li zdráv býti?“ J5,7 Odpovědě jemu neduživý: „Pane, člověka nemám, aby když vzbúřila by se voda, pustil by mě do rybníka. Nebo když přijdu já, jiný přede mnú sstúpí.“ J5,8 Vece jemu Ježíš: „Vstaň, vezmi lože tvé a choď!“ J5,9 A ihned zdráv učiněn jest člověk a vzal jest lože své a chodieše. Bieše pak svátek v ten den.
J5,10 Protož vecechu Židé tomu, kterýž zdráv bieše učiněn: „Svátekť jest, neslušieť tobě vzieti lože tvého.“ J5,11 Odpovědě jim: „Ktož mě zdráva učinil jest, ten mi řekl jest: Vezmi lože tvé a choď!“ J5,12 Tehda otázali sú jeho: „Který jest ten člověk, jenž řekl jest: Vezmi lože tvé a choď?“ J5,13 Ten pak, jenž zdráv bieše učiněn, nevědieše, kto by byl. Ježíš pak odchýlil se jest od zástupu, postaveného na miestě. J5,14 Potom nalezl jest jeho Ježíš v chrámě a řekl jest jemu: „Aj, zdráv učiněn jsi, již neroď hřešiti, aby horšieho něco tobě nepřihodilo by se.“ J5,15 Odšel jest ten člověk a zvěstoval jest Židóm, že Ježíš byl by, jenž jeho učinil jest zdráva. J5,16 Protož protiviechu se Židé Ježíšovi, že to činieše v svátek. J5,17 Ježíš pak odpovědě jim: „Otec mój až do nynie dělá, i já dělám.“ J5,18 Protož pak viece hledáchu jeho zabiti Židé, že netoliko rušieše svátek, ale i otcě svého pravieše boha, rovného sě čině bohu.
A tak odpovědě Ježíš a vece jim: J5,19 „Jistě, jistě pravím vám, nemóže syn od sebe činiti ničehož, jediné což viděl by otcě činiece, nebo což kolivěk on činil by, to i syn též činí. J5,20 Neboť otec miluje syna a všecko ukazuje jemu, což on činí. A většie těchto ukáže jemu skutky, abyšte vy divili se. J5,21 Nebo jakožto otec vzkřešuje mrtvé a obživuje, tak i syn, které chce, obživuje. J5,22 Anižť otec súdí koho, ale každý súd dal jest synovi, J5,23 aby všickni ctili syna, jakožto ctie otcě. Ktož nectí syna, nectíť otce, jenž poslal jest jeho. J5,24 Jistě pravím vám, že ktož slovo mé slyší a věří tomu, kterýž poslal jest mě, máť život věčný a v súd nepřicházie, ale jde od smrti do života. J5,25 Jistě, jistě pravím vám, že přicházie hodina, a nynieť jest, když mrtví uslyšie hlas syna božieho, a kteříž uslyšeli by, živi budú. J5,26 Nebo jakožto otec má život v sobě samém, též dal jest synovi jmieti život v sobě samém. J5,27 A moc dal jest jemu súd činiti, nebo syn člověka jest. J5,28 Neroďte diviti se tomu, že přicházie hodina, v kteréž všickni, kteříž v hrobiech sú, uslyšie hlas syna božieho J5,29 a pójdú, kteříž dobré činili sú, do vzkřiešenie života, kteříž pak zlé činili sú, do vzkřiešenie súdu. J5,30 Nemohu já ode mne samého učiniti ničehož, ale jakož slyším, súdím, a súd mój spravedlivý jest, nebo nehledám vóle mé, ale vóle toho, kterýž poslal mě jest, otcovy.“
J5,31 „Ač já svědečstvie vydávám o sobě samém, svědečstvie mé nenie pravé. J5,32 Jinýť jest, jenž svědečstvie vydává o mně, a viem, že pravé jest svědečstvie jeho, kteréž vydává o mně. J5,33 Vy poslali ste k Janovi a svědečstvie vydal jest pravdě. J5,34 Já pak ne od člověka svědečstvie beru, ale toto pravím, abyšte vy spaseni byli. J5,35 On zajisté bieše světidlnice hořície a svietície, vy pak nechtěli ste radovati se do hodiny v světle jeho. J5,36 Já pak mám svědečstvie většie Jana. Nebo skutky,
