bych, mě přijímá. Ktož pak mě přijímá, přijímáť toho, kterýž mě poslal jest.“

J13,21 Když to řekl bieše Ježíš, zamútil jest se duchem a osvědčil jest a řekl: „Jistě, jistě pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ J13,22 Protož vzhlédáchu vespolek učedlníci pochybujíce, o kom řekl by. J13,23 Bieše pak zpoleh jeden z učedlníkóv jeho na lóně Ježíšově, kteréhož milováše Ježíš. J13,24 Tehda pokynul jest jemu Šimon Petr a vece jemu: „Kto jest ten, o němž praví?“ J13,25 A tak když odpočíváše ten na prsech Ježíšových, vece jemu: „Pane, kto jest?“ J13,26 Odpovědě jemu Ježíš: „Tenť jest, komuž já omočeného chleba podám.“ A když omočil bieše chléb, dal jest Judovi Šimona Škariota. J13,27 A po kusu tehda všel jest do něho diábel. I vece jemu Ježíš: „Což činíš, učiň spieše.“ J13,28 Toho pak žádný nevěděl jest sedících, k čemu řekl by jemu. J13,29 Nebo někteří mějiechu, že pytlíky mějieše Judas, že řekl by jemu Ježíš: „Kup to, což potřebie jest nám ke dni svátečniemu,“ anebo aby chudým něco dal. J13,30 Tehda když vzal bieše on kus, vyšel jest ihned. Nebo bieše noc.

J13,31 Když pak vyšel bieše, vece Ježíš: „Nynie oslaven jest syn člověka a buoh oslaven jest v něm. J13,32 Když buoh oslaven jest v něm, i buoh oslavil jest jeho v sobě samém a ihned oslaví jeho v sobě samém. J13,33 Synáčkové, ještě maličko s vámi sem. Hledáte mne. A jakož řekl sem Židóm: Kamž já jdu, vy nemóžete přijíti, a vám pravím nynie. J13,34 Přikázanie nové dávám vám, abyšte milovali se vespolek; jakožto miloval sem vás, abyšte i vy milovali se vespolek. J13,35 V tomť poznají všickni, že moji učedlníci budete, když milovánie mieti budete vespolek.“

J13,36 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, kam jdeš?“ Vece Ježíš: „Kam já jdu, nemóžeš mne nynie následovati, následovati pak budeš potom.“ J13,37 Vece jemu Petr: „Proč nemohu tebe následovati nynie? Duši mú za tě pokládám.“ J13,38 Odpovědě Ježíš: „Duši tvú za mě položíš? Jistě, jistě pravím tobě, nebudeť zpievati kokot, doniž mne třikrát nezapříš.“ I vece učedlníkóm svým:

XIIII.

J14,1 „Nezamucuj se srdce vaše ani strachuj se. Věříte li v boha, i v mě věřte. J14,2 V domu otce mého přiebytkové mnozí sú. By čím méně bylo, pověděl bych byl vám, nebo jdu vám připravovati miesta. J14,3 A když otejdu a připravím vám miesto, opět přijdu a vezmu vás k sobě samému, aby kdež já sem, i vy byli byšte. J14,4 A kamž já jdu, viete i cestu viete.“ J14,5 Vece jemu Tomáš: „Pane, nevieme, kam jdeš, a kterak móžeme cestu věděti?“ J14,6 Vece jemu Ježíš: „Já sem cesta, pravda a život. Žádný nepřicházie k otci, jediné skrze mě. J14,7 Byšte poznali mě, i otcě mého zajisté poznali byšte. I potom poznáte jeho a viděli ste jeho.“ J14,8 Vece jemu Filip: „Pane, ukaž nám otce, a dostiť jest nám.“ J14,9 Vece jemu Ježíš: „Toliký čas s vámi sem, a nepoznali ste mne? Filipe, ktož vidí mě, vidíť i otcě mého. Kterak ty dieš: Ukaž nám otce? J14,10 Nevěříš, že já v otci a otec ve mně jest? Slova, kteráž já mluvím vám, ode mne samého nemluvím, ale otec ve mně bydle, ten činí skutky. J14,11 Nevěříte, že já v otci a otec ve mně jest? J14,12 Aspoň pro samy skutky věřte. Jistě, jistě pravím vám, ktož věří v mě, skutky, kteréž já činím, i on činiti bude, a většie těch činiti bude, nebo já k otci jdu. J14,13 A což kolivěk prosili byšte otcě ve jméno mé, toť učiním, aby oslaven byl otec v synovi. J14,14 Ač co prosili byšte mne ve jméno mé, toť učiním.“

J14,15 „Ač milujete mě, přikázanie má zachovajte. J14,16 A já prositi budu otce a jiného utěšitele dá vám, aby zóstal s vámi na věky, J14,17 ducha pravdy, kteréhož svět nemóže přijieti, nebo nevidí jeho ani vie jeho. Vy pak poznáte jeho, neboť u vás zóstane a v vás bude. J14,18 Neopustím vás sirotkóv, přijduť k vám. J14,19 Ještě maličko a svět mne již nevidí, ale vy viděti budete mě, nebo já živ sem i vy živi budete. J14,20 V ten den vy poznáte, že já sem v otci mém a vy ve mně a já v vás. J14,21 Ktož jmá přikázanie má a zachovává je, tenť jest, jenž miluje mě. Ktož pak miluje mě, milován bude od otce mého i já milovati budu jeho a zjevím jemu mě