budu od země, všecko přitrhnu ke mně samému.“ J12,33 (To pak pravieše znamenaje, kterú smrtí mějieše umřieti.)
J12,34 Odpovědě jemu zástup: „My slyšeli sme z zákona, že Kristus zóstává na věky, a kterak ty pravíš: Musí povýšen býti syn člověka? Který jest ten syn člověka?“ J12,35 Vece pak jim Ježíš: „Ještě maličké světlo v vás jest. Protož choďte, když světlo máte, aby temnosti vás nezachvátily. A ktož chodí v temnostech, nevie, kam jde. J12,36 Když světlo máte, věřte v světlo, abyšte synové světla byli.“ Toto mluvil jest Ježíš a odšel jest a skryl jest se od nich.
J12,37 Když pak tolikerá znamenie činil bieše před nimi, nevěřiechu v něho, J12,38 aby řeč Izaiáše proroka naplnila se, kterúž řekl jest: Pane, kto uvěřil jest slyšení našemu a rámě páně komu zjeveno jest? J12,39 Proto nemohli sú věřiti, nebo opět řekl jest Izaiáš: J12,40 Oslepila jest zlost oči jich a zatvrdila jest srdce jich, aby neviděli očima a nerozuměli by srdcem a neobrátili by se a neuzdravil bych jich. J12,41 To řekl jest Izaiáš, když viděl jest slávu jeho a mluvil jest o něm.
J12,42 Ale však z kniežat mnozí uvěřili sú v něho, ale pro zákonníky nevyznáváchu, aby z sboru nebyli vyvrženi, J12,43 nebo milovali sú slávu lidskú viece nežli slávu boží. J12,44 Ježíš pak volal jest a řekl jest: „Ktož věří v mě, nevěří v mě, ale v toho, ktož poslal jest mě. J12,45 Ktož vidí mě, vidí toho, kterýž poslal jest mě. J12,46 Já světlo na svět přišel sem, aby každý, ktož věří v mě, v temnostech nezóstal by. J12,47 A ač kto slyšal by slova má a neostřiehal by, já nesúdím jeho. Nebo nepřišel sem, abych súdil svět, ale abych spasil svět. J12,48 Ktož vzhrdá mnú a nepřijímá slov mých, máť, kto by súdil jeho. Řeč, kterúž mluvil sem, tať súditi bude jeho v najposlední den, J12,49 nebo já ze mne samého nemluvil sem, ale kterýž poslal jest mě, otec, ten mně přikázanie dal jest, co pověděl bych a co mluvil bych. J12,50 A viem, že přikázanie jeho život věčný jest. Což pak já mluvím, jakož pověděl jest mně otec, takť mluvím.“
XIII.
J13,1 Přede dnem svátečním přejitie věda Ježíš, že přicházie jeho hodina, aby šel z tohoto světa k otci, když milováše své, kteříž biechu na světě, do konce miloval jest je. J13,2 A po večeři, když diábel již vpustil bieše v srdce Judovo, aby zradil jeho Judáš Šimona Škariota, J13,3 věda, že všecko dal jest jemu otec v ruce a že od boha vyšel jest a k bohu jde, J13,4 vstal jest od večeře a složil jest rúcha svá, a když vzal bieše prostěradlo, opásal jest se. J13,5 A potom vpustil jest vodu do mědenice a počal jest mýti nohy učedlníkóv a vytierati prostěradlem, kterýmž bieše opásán. J13,6 Přišel jest pak k Šimonovi Petrovi. I vece jemu Petr: „Pane, ty mně myješ nohy?“ J13,7 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Což já činím, ty nevieš nynie, zvieš pak potom.“ J13,8 Vece jemu Petr: „Nebudeš mýti mně noh na věky!“ Odpovědě jemu Ježíš: „Ač nezmyji tebe, nebudeš mieti strany se mnú.“ J13,9 Vece jemu Šimon Petr: „Pane, netoliko nohy mé, ale i ruce, i hlavu.“ J13,10 Vece jemu Ježíš: „Ktož zmyt jest, nepotřebuje, jediné aby nohy zmyl, ale jest čist vešken. I vy čisti ste, ale ne všickni.“ J13,11 Nebo vědieše, kto byl by, jenž zradil by jeho. Protož řekl jest: Nejste čisti všickni. J13,12 Tehda když zmyl jest nohy jich, vzal jest rúcha svá, a když sědl bieše, opět řekl jest jim: „Viete li, co učinil bych vám? J13,13 Vy nazýváte mě mistře a pane, a dobře činíte, neboť jsem. J13,14 Když pak já zmyl sem nohy vaše, pán a mistr, i vy máte jeden druhého umývati nohy. J13,15 Nebo příklad dal sem vám, aby jakožto já učinil sem, tak i vy učinili byšte. J13,16 Jistě, jistě pravím vám, nenie sluha větší pána svého ani posel větší toho jest, ktož poslal jest jeho. J13,17 Když toto viete, blažení budete, učiníte li to. J13,18 Ne o všech pravím vám. Já viem, které vyvolil bych, ale aby naplnilo se písmo: Ktož jie mój chléb, pozdvihne paty své proti mně. J13,19 Jistě, jistě pravím vám, prvé nežli stalo by se, aby když stalo by se, věřili byšte, že já jsem. J13,20 Jistě, jistě pravím vám, ktož přijímá, když koho poslal
