Mojžieš v zákoně, nalezli sme Ježíše, syna Jozefova od Nazareta.“ J1,46 I vece jemu Natanael: „Od Nazareta móžeť něco dobrého býti?“ Vece jemu Filip: „Poď a viz.“ J1,47 Uzřel jest Ježíš Natanaele přicházejícieho k sobě a vece jemu: „Aj, právě Izrahelský, v němž lest nenie.“ J1,48 Vece jemu Natanael: „Odkud mě znal si?“ Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Prvé nežli tebe Filip zavolal by, když byl by pod fíkem, viděl sem tě.“ J1,49 Odpovědě jemu Natanael a vece: „Mistře, ty si syn boží, ty si král izrahelský.“ J1,50 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Že řekl sem tobě: Viděl sem tě pod fíkem, věříš; viece těchto uzříš.“ J1,51 I vece jemu: „Jistě, jistě pravím vám, uzříte nebe otevřené a anjely božie vstupujície a sstupujície na syna člověka.“
II.
J2,1 A dne třetieho svatba učiněna jest v Kana galilejském a bieše mátě Ježíšova tu. J2,2 Zavolán jest pak Ježíš a učedlníci jeho na svatbu. J2,3 A nedostávajíce se vína, vece máti jeho k němu: „Vína nemají.“ J2,4 I vece jie Ježíš: „Což mně a tobě jest, ženo? Ještě nepřišla jest hodina má.“ J2,5 Vece máti jeho sluhám: „Což kolivěk řekl by vám, učiňte.“ J2,6 Bieše pak tu kamenných stúdví šest postavených podlé očiščovánie židovského, berúce každá měřici dvě neb tři. J2,7 Vece jim Ježíš: „Naplňte stúdvi vody.“ A naplnili sú je až do vrchu. J2,8 I vece jim Ježíš: „Beřte již a neste starosvatovi.“ A vzali sú. J2,9 Když pak okusil bieše starosvat vody vínem učiněné – a nevědieše, odkud bieše, služebníci pak vědiechu, kteříž brali sú vodu –, zavolal jest ženicha starosvat J2,10 a řekl jest jemu: „Každý člověk najprvé víno dobré stavie, a když zpili by se, tehda to, kteréž horšie jest. Ty pak zachoval si dobré víno až dotudto.“ J2,11 To učinil jest počátek znamení Ježíš v Kana galilejském a zjevil jest slávu svú a uvěřili sú v něho učedlníci jeho. J2,12 Potom sstúpil jest do Kafarnaum on a máti jeho a bratřie jeho a učedlníci jeho a tu bydlili sú nemálo dní.
J2,13 A blízko bieše přejitie židovské. A vstúpil jest Ježíš do Jeruzaléma J2,14 a nalezl jest v chrámě prodávajície a kupujície ovce a voly a holubice a peněžníky sediece. J2,15 A když učinil bieše jakožto bič z provázkóv, všecky vyvrhl jest z chrámu, ovce i voly, a peněžníkóv vysul jest penieze a stoly podvrátil jest. J2,16 A těm, kteříž prodávachu holubice, řekl jest: „Vyneste toto odtudto a neroďte činiti domu otcě mého domu kupečstvie.“ J2,17 Rozpomenuli sú se pak učedlníci, že psáno jest: Horlivost domu tvého snědla jest mě. J2,18 Tehda odpověděli sú Židé a řekli sú jemu: „Které znamenie ukazuješ nám, že toto činíš?“ J2,19 Odpovědě Ježíš a vece jim: „Zrušte chrám tento a ve třech dnech vzbudím jej.“ J2,20 Protož vecechu jemu Židé: „Čtyřidceti a šest let staven jest chrám tento, a ty ve třech dnech vzbuzuješ jej?“ J2,21 On pak pravieše o chrámu těla svého. J2,22 Protož když vstal bieše z mrtvých, rozpomenuli sú se učedlníci jeho, že to řekl bieše o těle svém, a uvěřili sú písmu a řeči jeho, kterúž řekl jest Ježíš. J2,23 Když pak bieše v Jeruzalémě na přejitie v den sváteční, mnozí uvěřili sú ve jméno jeho, vidúce znamenie jeho, kteráž dějiechu se. J2,24 On pak Ježíš nesvěřováše sebe samého jim, protože on znal by všecky J2,25 a že potřebie jemu nebieše, aby kto svědečstvie vydával o člověku, neb on vědieše, co bylo by v člověku.
III.
J3,1 Bieše pak člověk z zákonníkóv Nikodemus jménem, knieže židovské. J3,2 Ten přišel jest k Ježíšovi v noci a řekl jest jemu: „Mistře, vieme, že od boha přišel si mistr, neboť žádný nemóž těch znamení činiti, kteráž ty činíš, leč byl by buoh s ním.“ J3,3 Odpovědě Ježíš a vece jemu: „Jistě, jistě pravím tobě, leč kto narozen byl by znovu, nemóže viděti královstvie božieho.“ J3,4 Vece k němu Nikodemus: „Kterak móže člověk naroditi se, když byl by starý? Zdali móže do břicha mateře své opět vjíti a druhé naroditi se?“ J3,5 Odpovědě Ježíš: „Jistě, jistě pravím tobě, leč kto narodil by se z vody
