dva dni. J11,7 A potom řekl jest učedlníkóm svým: „Poďme do Židovstva opět.“ J11,8 Vecechu jemu učedlníci: „Mistře, nynie hledáchu tebe Židé ukamenovati, a opět jdeš tam?“ J11,9 Odpovědě Ježíš: „Však dvanádct hodin jest za den. Ač kto chodil by ve dne, neurážie se, nebo světlo tohoto světa vidí. J11,10 Ač pak chodil by v noci, urážie sě, nebo světlo nenie v něm.“ J11,11 To vece a potom řekl jest jim: „Lazar, přietel náš, spí, ale jdu, abych ze sna vzbudil jeho.“ J11,12 Tehda řekli sú učedlníci jeho: „Pane, když spí, zdrávť bude.“ J11,13 Řekl bieše pak Ježíš o smrti jeho, oni pak mněli sú, že o spání snu řekl by. J11,14 Tehda pak řekl jest jim Ježíš zjevně: „Lazar umřel jest, J11,15 a raduji se pro vás, abyšte věřili, že nebiech tu. Ale poďme k němu.“ J11,16 Protož vece Tomáš, kterýž slove Pochybující, k spoluučedlníkóm: „Poďmež i my a zemřeme s ním.“ J11,17 A tak přišel jest Ježíš a nalezl jest jeho čtyři dni již v hrobě jmělého. J11,18 (Bieše pak Betania podlé Jeruzaléma jakožto honóv patnádct.) J11,19 Mnozí pak z Židóv přišli biechu k Mariji a k Martě, aby utěšili je o bratru jich. J11,20 Tehda Marta, když uslyšela jest, že Ježíš přišel jest, postřetla jest jeho, Maria pak doma sedieše. J11,21 Vece pak Marta k Ježíšovi: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel. J11,22 Ale i nynieť viem, [že]text doplněný editorem[204]že] quia lat. což kolivěk požádal by od boha, dáť tobě buoh.“ J11,23 Vece jie Ježíš: „Vstaneť bratr tvój.“ J11,24 Vece jemu Marta: „Viem, že vstane u vzkřiešení v najposlední den.“ J11,25 Vece jie Ježíš: „Já sem vzkřiešenie a život. Ktož věří v mě, také ačť umřel by, živť bude J11,26 a každý, ktož živ jest a věří v mě, neumřeť na věky. Věříš li tomu?“ J11,27 Vece jemu Marta: „I ovšem, pane, já uvěřila sem, že ty jsi Kristus, syn boha živého, jenž na tento svět přišel si.“ J11,28 A když to řekla bieše, odešla jest a zavolala jest Marie, sestry své, tajně řkúci: „Mistr přítomen jest a volá tě.“ J11,29 Ona, když uslyšala jest, vstala jest brzo a přišla jest k němu, J11,30 nebo ještě nepřišel bieše Ježíš do hrádku, ale bieše ještě na tom miestě, kdež postřetla bieše jeho Marta. J11,31 Tehda Židé, kteříž biechu s ní v domu a těšiechu ji, když uzřeli biechu Mariji, že brzo vstala jest a vyšla jest, následovali sú ji řkúce, že jde k hrobu, aby tam plakala. J11,32 Tehda Maria, když přišla bieše, kdež bieše Ježíš, uzřevši jeho, padla jest k nohám jeho a řekla jest: „Pane, by byl zde, nebyl by umřel bratr mój.“ J11,33 Tehda Ježíš, když uzřel jest ji plačíce a Židy, kteříž přišli biechu s ní, plačíce, zalkal jest duchem a zamútil se jest samého J11,34 a řekl jest: „Kde položili ste jeho?“ Vecechu jemu: „Pane, poď a viz.“ J11,35 A slzil jest Ježíš. J11,36 Tehda řekli sú Židé: „Aj, kterak milováše jeho!“ J11,37 Někteří pak z nich řekli sú: „Nemohl jest tento, kterýž otevřel jest oči slepého narozeného, učiniti, aby i tento neumřel?“ J11,38 Tehda Ježíš opět lkaje v sobě samém, přišel jest k hrobu. Bieše pak jeskyně a kámen vložen bieše na ni. J11,39 Vece Ježíš: „Zdvihněte kámen.“ Vece jemu Marta, sestra toho, kterýž umřel bieše: „Pane, jižť smrdí, neboť čtyřdný jest.“ J11,40 Vece jie Ježíš: „Však řekl sem tobě, že ač uvěříš, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehda zdvihli sú kámen. Ježíš pak zdvih vzhóru oči, vece: „Otče, dieky tobě činím, že uslyšel si mě. J11,42 Já pak vědiech, že vždycky mě slyšíš, ale pro lid, kterýž okolo stojí, řekl sem, aby uvěřili, že ty mě poslal si.“ J11,43 To když řekl bieše, hlasem velikým volal jest: „Lazare, poď ven!“ J11,44 A ihned vyšel jest, kterýž umřel bieše, svázán jsa za ruce i nohy prostěradly, a tvář jeho potnicí bieše zavázána. Vece jim Ježíš: „Rozvěžte jeho a nechajte odjíti.“ J11,45 Protož mnozí z Židóv, kteříž přišli biechu k Mariji a k Martě a viděli biechu, což učinil jest Ježíš, uvěřili sú v něho. J11,46 Někteří pak z nich odešli sú k zákonníkóm a pověděli sú jim, což učinil jest Ježíš.

J11,47 Sebrali sú pak biskupové a zákonníci radu proti Ježíšovi a vecechu: „Co činíme, nebo tento člověk mnohá znamenie činí? J11,48 Ač necháme jeho tak, všickni uvěřie v něho a přijdú Římené a vezmú naše miesto i lid.“ J11,49 Jeden pak z nich, Kaifáš jménem, když bieše biskupem léta toho, řekl jest jim: „Vy neviete ničehož J11,50 ani myslíte, neboť prospievá vám, aby jeden umřel člověk za lid, a ne vešken