ovce hlas jeho slyšie a vlastnie ovce volá zejména a vede je. J10,4 A když vlastnie ovce vypustil by, před nimi jde a ovce jeho následují, neboť vědie hlas jeho. J10,5 Cizieho pak nenásledují, ale utiekají od něho, nebo nepoznaly sú hlasu cizích.“ J10,6 Toto příslovie pověděl jest jim Ježíš, oni pak nepoznali sú, co mluvil by jim. J10,7 Vece pak opět jim Ježíš: „Jistě, jistě pravím vám, že já sem dveře ovčie. J10,8 Všickni, kolikeříž přišli sú přede mnú, zlodějové sú a lotři. Ale neposlúchaly sú jich ovce. J10,9 Já sem dveři. Skrze mě ač kto všel by, spasen bude a vejde a vynde a pastvy nalezne. J10,10 Zloděj nepřicházie, jediné aby ukradl a zabil a zatratil. Já přišel sem, aby život měli a hojnějie měli by. J10,11 Já sem pastýř dobrý. Pastýř dobrý duši svú dává za ovce své. J10,12 Námezdník pak, a ktož nenie pastýř, jehož nejsú ovce vlastnie, vidí vlka přicházejícieho a opuščuje ovce a utieká a vlk uchvacuje a rozptyluje ovce. J10,13 Námezdník pak utieká, nebo námezdník jest a nepříslušie k němu o ovciech. J10,14 Já sem pastýř dobrý a znám ovce mé a znají mě mé. J10,15 Jakožto znal jest mě otec, a já znám otcě a duši mú pokládám za ovce mé. J10,16 A jiné ovce mám, kteréž nejsú z tohoto ovčince, i ty musím přivésti. A hlas mój slyšeti budú a bude jeden ovčinec a jeden pastýř. J10,17 Protož mě otec miluje, že já pokládám duši mú, abych opět vzal ji. J10,18 Žádný nebéře jie ode mne, ale já pokládám ji ode mne samého. Moc mám položiti ji a moc mám opět vzieti ji. Toto přikázanie přijal sem od otcě mého.“

J10,19 A tak rozdělenie stalo sě jest mezi Židy pro řeči tyto. J10,20 Vecechu pak mnozí z nich: „Diábelstvie má a blázní, co jeho poslúcháte?“ J10,21 Jiní praviechu: „Tato slova nejsú diábelstvie majícieho. Zdaliť diábelstvie móže slepých oči odvierati?“

J10,22 Bylo jest pak posviecenie v Jeruzalémě a zima bieše. J10,23 A chodieše Ježíš v chrámě, v sienci Šalomúnově. J10,24 Tehda obklíčili sú jeho Židé a vecechu jemu: „Dokavad duši naši odjímáš? Jsi li ty Kristus, pověz nám zjevně!“ J10,25 Odpovědě jim Ježíš: „Mluvím vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jméno otcě mého, tiť svědečstvie vydávají o mně, J10,26 ale vy nevěříte, nebo nejste z ovec mých. J10,27 Ovce mé hlas mój slyšie a já znám je a následují mne J10,28 a já život věčný dávám jim a nezahynú na věky a nepochvátí jich žádný z ruky mé. J10,29 Otec mój což dal jest mně, všech většie jest, a protož žádný nemóže uchvátiti otcě mého. J10,30 Já a otec jedno jsme.“

J10,31 Vzali sú kamenie Židé, aby ukamenovali jeho. J10,32 Odpovědě jim Ježíš: „Mnohé dobré skutky ukázal sem vám z otce mého. Pro který z těch skutek mě kamenujete?“ J10,33 Tehda odpověděli sú jemu Židé: „Z dobrého skutku nekamenujeme tebe, ale z rúhanie, a že ty, člověkem když byl by, činíš se samého bohem.“ J10,34 Odpovědě jim Ježíš: „Však psáno jest v zákoně vašem, že já řekl sem: Bohové ste. J10,35 Když ty řekl jest bohy, k kterýmž řeč božie stala se jest – a nemóže zrušeno býti písmo –, J10,36 kteréhož otec posvětil jest a poslal jest na svět, a vy pravíte, že rúhám se, že řekl sem: Syn boží jsem? J10,37 Ač nečiním skutkóv otce mého, neroďte věřiti mně. J10,38 Poněvadž pak činím, a ač mně nechcete věřiti, skutkóm aspoň věřte, abyšte poznali a uvěřili, že ve mně jest otec a já v otci.“ J10,39 Protož hledáchu jeho polapiti, i vyšel jest z rukú jich. J10,40 A opět odšel jest za Jordán na to miesto, kdež bieše Jan křstě najprvé, a bydlil jest tu. J10,41 A mnozí přišli sú k němu a vecechu, že Jan zajisté znamenie neučinil jest nižádného. J10,42 Všecko pak, což kolivěk řekl jest Jan o tomto, pravé bieše. A mnozí uvěřili sú v něho.

XI.

J11,1 Bieše pak některaký neduživý Lazarus od Betanie, hrádku Marie a Marty, sestr jeho. J11,2 (Maria pak bieše, kteráž mazala jest pána mastí a utřela jest nohy jeho vlasy svými, jejiežto bratr Lazar nemáháše.) J11,3 Tehda poslaly sú sestry jeho k němu řkúce: „Pane, aj, kohož miluješ, nemáhá.“ J11,4 Uslyšav pak Ježíš, vece jim: „Nemoc ta nenie k smrti, ale k slávě božie, aby oslaven byl syn boží skrze ni.“ J11,5 Milováše pak Ježíš Martu a sestru jejie Mariji a Lazara. J11,6 Když pak uslyšal jest, že nemáháše, tehda zajisté ostal jest na témž miestě