[565r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcea jich kniežata jmají moc nad nimi. Mc10,43 Ale ne tak jest mezi vámi, nebo ktož koli chce býti věcší, bude [382] bude] buude rkp. váš sluha. Mc10,44 A ktož kuoli chce z vás býti první, bude [383] bude] buude rkp. všěch panošě. Mc10,45 Nebo syn člověčí nepřišel jest, aby jemu slúžili, ale aby on slúžil a dal svú duši na vykúpenie za mnohé.“

Mc10,46 I přijidú do Jericho. Pak když jdieše z Jericho a s ním jeho učedlníci a veliké množstvie, tehdy syn Chimeóv jmenem [384] jmenem] navíc oproti lat. Barchineus slepý sedieše u cěsty žebřě. Mc10,47 A uslyšav, že tu jest Ježíš Nazarenský, jě sě volati řka: „Ježíši, synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,48 I přietiechu jemu mnozí, aby mlčal. Ale on velmi [385] velmi] welim rkp. viece voláše: „Synu Davidóv, smiluj sě nade mnú!“ Mc10,49 A stav Ježíš, [ káza ]text doplněný editorem[386] káza] praecepit lat. jeho zavuolati. I povolachu slepcě řkúce jemu: „Buď s dobrú myslí, vstaň, voláť tě.“ Mc10,50 Jenž svrh s sebe své šaty, poskočiv přijide k ňemu. Mc10,51 A odpověděv Ježíš, vecě jemu: „Co chceš, ať bych tobě učinil?“ Slepý jemu vecě: „Mistře, abych viděl.“ Mc10,52 Tehdy Ježíš vecě jemu: „Jdi, viera tvá spasena jest tě učinila.“ A inhed prozřěv, pojide za ním po cěstě.

Jedennádstá kapitola

Mc11,1 A když sě blížieše k Jeruzalémi i k Betaní i k hořě Olivetskéj, poslav dva z svých učenníkóv, Mc11,2 vecě jima: „Jděta do vescě, ješto jest proti váma, a inhed tam vejdúce, nalezneta oslíčě přivázané, na ňemžto jest ižádný člověk neseděl, otviežíce přiveďtež mně [387] mně] navíc oproti lat. je [388] je] gie rkp. . Mc11,3 A pakli vám kto co die řka [389] řka] navíc oproti lat. : Co činíte?, povězte, že jest pánu potřěbie jeho, a inhed je [390] je] gie rkp. propustí [391] propustí] propuuſty rkp. sěm.“ Mc11,4 Tehdy ona odšedše, nalezešta oslíčě přivázané vně přěd vraty na rozhraní i počěšta je odvazovati. Mc11,5 Pak někteří tu stojiece, vecěchu jima: „Co či[b]označení sloupceníta odvazujíce oslíčě?“ Mc11,6 Ona odpověděšta jim, jakož jima Ježíš rozkázal, i propustichu [392] propustichu] propuuſtychu rkp. je [393] je] gie rkp. [ jima ]text doplněný editorem[394] jima] eis lat.. Mc11,7 I přivedešta oslíčě k Ježíšovi a vzkladú své rúcho na ně i vsěde na ně Ježíš [395] Ježíš] navíc oproti lat. . Mc11,8 A mnozí stláchu své rúcho po cěstě [ a jiní sěkáchu róždie i dřievie a rozmietáchu po cestě ]text doplněný editorem[396] a jiní sěkáchu róždie i dřievie a rozmietáchu po cestě] alii autem frondes caedebant de arboribus, et sternebant in via lat.. Mc11,9 A ti, ješto napřěd jdiechu i nazad, voláchu řkúce: „Sláva! Blahoslavený, jenž příde ve jmě hospodinovo, Mc11,10 blahoslavené královstvie našeho otcě Davida, ješto jest přišlo. Sláva na výsosti!“ Mc11,11 I vjide v Jeruzalémi do chráma. A opatřiv všecko, když juž bieše pozdnie hodina, vyjide do Betanie se dvěmanádste.

Mc11,12 Pak jiného dne, když jdieše [397] jdieše] exirent lat., exiret var. z Betanie, byl jest lačen. Mc11,13 A uzřěv zdaleka fíkové dřěvo, jmajíce na sobě listie, přijide k ňemu [398] k ňemu] navíc oproti lat. , zdali by co [399] co] + forte lat. na ňem nalezl. A přišed k ňemu, nice nenaleze kromě listie, nebo ješče nebieše čas fíkový. Mc11,14 A odpověděv vecě k ňemu: „Juž viec na věky ižádný nebude [400] nebude] nebuude rkp. s tebe ovoce jiesti!“ To uslyšěchu jeho učedlníci.

Mc11,15 I přijidú do Jeruzaléma. A když vjide v chrám, jě sě ven metati trhodějcí i kupcóv z chráma i stoly měnníkové i stolicě těch, ješto prodáváchu holuby, přěvráti. Mc11,16 A nepřěpúštieše, aby ižádný nenosil kteréhož kuoli [401] kteréhož kuoli] navíc oproti lat. osudie [402] osudie] oſuudye rkp. skrzě chrám, Mc11,17 a učieše jě [403] jě] eis lat. řka: „Však psáno jest, že duom mój duom modlitebný slúti bude [404] bude] buude rkp. všemu lidu, a vy jste z něho učinili jěskyni lotrovú.“ Mc11,18 To uslyšěvše kniežata popová i mudráci, hledáchu, kterak by jeho utratili, neboť sě lekáchu [ jeho ]text doplněný editorem[405] jeho] eum lat., že vešken zástup divieše sě jeho učení. Mc11,19 A u večer [406] u večer] cum vespera facta esset lat. vycházieše z města.

Mc11,20 A když zrána jdiechu, uzřěchu fíkové dřěvo, ano uschlo od kořene. Mc11,21 A vzpomanuv Petr, jemu vecě: „Mistře, toť [407] toť] tot rkp., Vraštil 181, toto Kyas 174 , fíkové dřěvo, jehož jsi poklel, uschlo jest.“ Mc11,22 A odpověděv