[561r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupce On [129] On] Et … ei lat. odpovědě: „Mně [130] Mně] O mye rkp. jest jmě Tma, že jest mnoho [131] mnoho] mnoha rkp. nás.“ Mc5,10 I [132] I] y rkp., Vraštil 146, a Kyas 148 prosiechu [133] prosiechu] deprecabatur lat., deprecabantur var. jeho velmi, aby jich nevypúzal ven z krajě. Mc5,11 I bieše tu podlé huory stádo svinské [134] svinské] + magnus lat. , pasa sě na polích [135] na polích] navíc oproti lat., + in agris var. . Mc5,12 I vzprosichu jeho duchové řkúce: „Pušč [136] Pušč] Puuſſcz rkp. nás u vepřě, ať v ně vejdem!“ Mc5,13 A inhed jim požiči toho Ježíš. A vyšedše nečistí duchové, vjidú u vepřě a velikým hlukem stádo upada u moře číslem [137] číslem] navíc oproti lat. do dvú tisící, i ztonuchu u moři. Mc5,14 A ti, ješto jsú jě pásli, zaběhú i roznesú u městě i na polích, tak že všickni vyjidú, chtiece viděti, co sě jest stalo. Mc5,15 I přijidú k Ježíšovi a uzřěchu toho, jímžto jest diábel obloval, sediece oblečena [138] oblečena] obleczene rkp. a dobřě smysléce, i lekú sě. Mc5,16 I vypravichu jim ti, kto jsú viděli, kterak sě jest stalo tomu, jenž jest diábla jměl, i o sviniech. Mc5,17 A oni počěchu jeho prositi, aby vyšel z jich krajiev. Mc5,18 A když vznide na lodí Ježíš [139] Ježíš] navíc oproti lat. , počě jeho prositi ten, jenž bieše diáblem oblován, chtě s ním ostati. Mc5,19 Však jeho Ježíš [140] Ježíš] navíc oproti lat., + Iesus var. nedopusti [141] nedopusti] nedopuuſty rkp. , ale vecě jemu: „Jdi do svého domu k svým a rozprav jim, co jest dobrého tobě hospodin učinil a slitoval sě jest nad tobú.“ Mc5,20 A odšed ten člověk [142] ten člověk] navíc oproti lat. , počě kázati v Dekapolí, co dobrého jest jemu učinil Ježíš, tak že sě všickni diviechu. Mc5,21 A když vznide Ježíš na lodí opět, chtě přěs zátoku, sebra sě k ňemu veliký zástup, a on bieše podlé moře.

Mc5,22 I přijide jedno [143] jedno] giedno rkp. kniežě [144] kniežě] navíc oproti lat. z židovské škuoly jmenem Jarus, a uzřěv jeho, pade k jeho nohám, Mc5,23 velmi prosě jeho a řka: „Dcera má na smrti jest, poď, vlož svú ruku na ni, ať bude [145] bude] buude rkp. spasena a ožive.“ Mc5,24 I odjide s ním a za ním jdieše veliký zástup, tak že [146] tak že] et lat. jej dáviechu. Mc5,25 Tehdy jedna [147] jedna] giedna rkp., navíc oproti lat. žena, ješto [b]označení sloupcetrpieše črvenú nemoc dvanádste let Mc5,26 a mnoho bieše naložila na rozličné lékařě i vydala všecko své sbožie, a nic neprospěla, ale viece sě hóře jmějieše, Mc5,27 když uslyšě o Ježíšovi, přišedši v zástup szadu, i dotče sě jeho rúcha. Mc5,28 Nebo sama v sobě [148] sama v sobě] navíc oproti lat., + intra se var. mluvieše: „Dotknu li [149] li] + vel lat., nemá var. sě jeho rúcha, budu [150] budu] buudu rkp. uzdravena.“ Mc5,29 A inhed přěschla jest studnicě jejie krve a ona poči na těle, že jest uzdravena od té nemoci. Mc5,30 Tehdy Ježíš [ inhed ]text doplněný editorem[151] inhed] statim lat. poznav moc sám v sobě, ješto bieše od něho vyšla, obrátiv sě k zástupu, vecě: „Kto jest dotekl mého rúcha?“ Mc5,31 I vecěchu jemu jeho učenníci: „Vidíš, že tě zástup tiskne, [ a ]text doplněný editorem[152] a] et lat. pravíš: Kto sě mne dotekl?“ Mc5,32 I patřieše okolo sebe, chtě ju uzřieti, ješto to učinila. Mc5,33 Tehdy ta žena bojieci sě i třasúci sě, vědúci sama v sobě [153] sama v sobě] navíc oproti lat. , co sě jest stalo [154] stalo] + in se lat. , přišedši i pade přěd ním a povědě jemu všicku pravdu. Mc5,34 Tehdy Ježíš [155] Ježíš] Ille lat., Iesus var. vecě jiej: „Dci, viera tvá, ta tě jest spasila, jdi s pokojem a buď [156] buď] buud rkp. zdráva od tvé strasti.“ Mc5,35 Ješče to mluvieše, a přijidú posli [157] posli] navíc oproti lat., + nuntii var. k kniežěti židovské škuoly [158] k kniežěti židovské škuoly] ab archisynagogo lat., ad principem synagogae var. praviece, že jeho dci umřěla jest, a řkúce [159] a řkúce] navíc oproti lat. : „Čemuž dále pracuješ mistrem?“ Mc5,36 Tehdy to [160] to] + verbo lat. uslyšav Ježíš, ješto to praviechu, vecě tomu kniežěti: „Neroď sě žásati, jediné [161] jediné] giedyne rkp. uvěř!“ Mc5,37 I neda ižádnému za sobú jíti, jediné [162] jediné] giedyne rkp. Petrovi a Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu, Mc5,38 i vjidú v duom toho kniežete. A uzřěv tu hluk plačíce i nařiekajíce velmi, Mc5,39 všed k nim [163] k nim] navíc oproti lat. , vecě jim: „Co sě mútíte i pláčete? Však dievka nenie umřěla, ale spíť.“ Mc5,40 I posmieváchu sě jemu. Pak on vypudiv všěcky, pojem otcě a máteř děvečščinu a ty, ješto s ním biechu, i vjidú tu, kdež