[Bible drážďanská, Markovo evangelium]

Saská státní knihovna – Státní a univerzitní knihovna v Drážďanech (Die Sächsische Landesbibliothek – Staats- und Universitätsbibliothek Dresden) (Drážďany, Německo), sign. O e 85, 558v–569r. Editor Voleková, Kateřina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

On odpovědě: „Mně jest jmě Tma, že jest mnoho nás.“ Mc5,10 I prosiechu jeho velmi, aby jich nevypúzal ven z krajě. Mc5,11 I bieše tu podlé huory stádo svinské, pasa sě na polích. Mc5,12 I vzprosichu jeho duchové řkúce: „Pušč nás u vepřě, ať v ně vejdem!“ Mc5,13 A inhed jim požiči toho Ježíš. A vyšedše nečistí duchové, vjidú u vepřě a velikým hlukem stádo upada u moře číslem do dvú tisící, i ztonuchu u moři. Mc5,14 A ti, ješto jsú jě pásli, zaběhú i roznesú u městě i na polích, tak že všickni vyjidú, chtiece viděti, co sě jest stalo. Mc5,15 I přijidú k Ježíšovi a uzřěchu toho, jímžto jest diábel obloval, sediece oblečena a dobřě smysléce, i lekú sě. Mc5,16 I vypravichu jim ti, kto jsú viděli, kterak sě jest stalo tomu, jenž jest diábla jměl, i o sviniech. Mc5,17 A oni počěchu jeho prositi, aby vyšel z jich krajiev. Mc5,18 A když vznide na lodí Ježíš, počě jeho prositi ten, jenž bieše diáblem oblován, chtě s ním ostati. Mc5,19 Však jeho Ježíš nedopusti, ale vecě jemu: „Jdi do svého domu k svým a rozprav jim, co jest dobrého tobě hospodin učinil a slitoval sě jest nad tobú.“ Mc5,20 A odšed ten člověk, počě kázati v Dekapolí, co dobrého jest jemu učinil Ježíš, tak že sě všickni diviechu. Mc5,21 A když vznide Ježíš na lodí opět, chtě přěs zátoku, sebra sě k ňemu veliký zástup, a on bieše podlé moře.

Mc5,22 I přijide jedno kniežě z židovské škuoly jmenem Jarus, a uzřěv jeho, pade k jeho nohám, Mc5,23 velmi prosě jeho a řka: „Dcera má na smrti jest, poď, vlož svú ruku na ni, ať bude spasena a ožive.“ Mc5,24 I odjide s ním a za ním jdieše veliký zástup, tak že jej dáviechu. Mc5,25 Tehdy jedna žena, ješto trpieše črvenú nemoc dvanádste let Mc5,26 a mnoho bieše naložila na rozličné lékařě i vydala všecko své sbožie, a nic neprospěla, ale viece sě hóře jmějieše, Mc5,27 když uslyšě o Ježíšovi, přišedši v zástup szadu, i dotče sě jeho rúcha. Mc5,28 Nebo sama v sobě mluvieše: „Dotknu li sě jeho rúcha, budu uzdravena.“ Mc5,29 A inhed přěschla jest studnicě jejie krve a ona poči na těle, že jest uzdravena od té nemoci. Mc5,30 Tehdy Ježíš [inhed]text doplněný editorem[148]inhed] statim lat. poznav moc sám v sobě, ješto bieše od něho vyšla, obrátiv sě k zástupu, vecě: „Kto jest dotekl mého rúcha?“ Mc5,31 I vecěchu jemu jeho učenníci: „Vidíš, že tě zástup tiskne, [a]text doplněný editorem[149]a] et lat. pravíš: Kto sě mne dotekl?“ Mc5,32 I patřieše okolo sebe, chtě ju uzřieti, ješto to učinila. Mc5,33 Tehdy ta žena bojieci sě i třasúci sě, vědúci sama v sobě, co sě jest stalo, přišedši i pade přěd ním a povědě jemu všicku pravdu. Mc5,34 Tehdy Ježíš vecě jiej: „Dci, viera tvá, ta tě jest spasila, jdi s pokojem a buď zdráva od tvé strasti.“ Mc5,35 Ješče to mluvieše, a přijidú posli k kniežěti židovské škuoly praviece, že jeho dci umřěla jest, a řkúce: „Čemuž dále pracuješ mistrem?“ Mc5,36 Tehdy to uslyšav Ježíš, ješto to praviechu, vecě tomu kniežěti: „Neroď sě žásati, jediné uvěř!“ Mc5,37 I neda ižádnému za sobú jíti, jediné Petrovi a Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu, Mc5,38 i vjidú v duom toho kniežete. A uzřěv tu hluk plačíce i nařiekajíce velmi, Mc5,39 všed k nim, vecě jim: „Co sě mútíte i pláčete? Však dievka nenie umřěla, ale spíť.“ Mc5,40 I posmieváchu sě jemu. Pak on vypudiv všěcky, pojem otcě a máteř děvečščinu a ty, ješto s ním biechu, i vjidú tu, kdež

 
logo ÚJČCopyright © 2006–2022, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2022, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2022, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 16 lety a 24 dny; verze dat: 1.1.21
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovyStrategie AV21
Web byl podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projekty č. LM2018101
(LINDAT/CLARIAH-CZ) a LM2015081 (RIDICS).