všemi mravy a ctnostmi ozdobného, zvláště jeho k sobě vinul a všecky rady s ním bral a svuoj dvuor jemu poručil. A ten opatrně zpravoval, nébrž i všecko biskupstvie múdře řiedil, že se všem zachoval.
A znamenav Alberonus biskup svatého Oldřicha muže bohobojného, kněze z něho učinil. A jsa v kněžství, tak svuoj zákon vedl, maje starost a pečlivost dnem i nocí, aby proti svému řádu nikdy neučinil, ale aby svú duši Bohu zachovati mohl. I zalíbilo se svatému Oldřichu putovati do Říma k svatým apoštoluom Petru a Pavlu. A když do Říma přišel, od otce svatého, Martina papeže, poctivě přijat jest a od něho otázán, kto by byl a odkud přišel, jako by nevěděl, avšak což tázal, dobře znal Duchem svatým. Odpověděl svatý Oldřich: Jsem kaplan Alberona, biskupa augšpurského. I otpovědě jemu otec svatý: Nepřijímaj tvrdě ode mne, synu milý, to, což tobě pravím. Ten tvuoj biskup Alberonus s tohoto světa již jest šel a božím zřieděním a zjednáním ty tu zprávu a pečlivost přijmeš a biskupem budeš. K tomu svatý Oldřich otpověděl, pokládaje se takové cti nehodného a k takovému břemenu nedostatečného. Tehda papež Ducha svatého plný řekl: Věz to, synu, přijdeť den, v němžto, což Pán Buoh o tobě uložil, nikoli nepomineš, ale to biskupstvie zpravovati budeš a mnohé přivedeš k životu věčnému.
Vyslyšav řeč otce svatého, potom svatý Oldřich putoval v Římě po kosteléch a svaté mše slúžil. A na svých modlitbách sám za se i za mrtvého pána svého, Alberona biskupa, duše Bohu a svatým apoštoluom pláče porúčel. Potom některý den bez vědomie papežova z Říma tajně vyšel, následoval příklady Pána Jezu Krista, jakož se pokládá ve Čtení svatého Jana, když jsú ho králem chtěli učiniti, ušel od nich, takež svatý Oldřich, když ho papež chtěl biskupem učiniti, tajemně z Říma vyšel, aby biskupem nebyl. I stalo se hned, když biskup Alberonus umřel, po něm Hiltinus biskupem učiněn jest. A patnácte let biskupstvie zpravoval. A když umřel, chtěl Pán Buoh, což jest skrze usta svých věrných o svatém Oldřichu propověděl, naplniti. Tehda všichni duchovní i světští zběhli jsú se, i král Jindřich, v ty časy z jednostajné vuole svatý Oldřich biskupem volen jest v Augšpurku a na stolici duostojenstvie povýšen.
A když svatý Oldřich tu čest, jakž Buoh ráčil, přijal, tak jest svatě živ byl a své biskupstvie božsky zpravoval, že žádný jazyk vypraviti nemóže. Byl v stavení kosteluov a klášteruov pilný boží hospodář. Což starých zdí netrvalých viděl, kázal bořiti a nové skrze múdré mistry a zedníky zase vyzdvihnúti. Jakž kde potřebu znamenal, u kterého kostela, kláštera, špitále, všecko milostivě opravil a nadával. Také v tom měl opatrnost a rozšafnost pilnú, v rozdávaní ztravy a potřeby tělesné u svého
