silní a udatní, nezdaj se vám tak lehko život skonati a hněvu mého ujíti! Svatý Achacius otpověděl: Hněv lidský a královský nepřemáhá proti křesťanuom. Boha jednoho majíce, nic na tě netbáme.
Uslyšev to Adrianus ciesař, rozhněval se, kázal nadělati z železa kotvic a na poli je rozmetati dvaceti honuov šíř a vzdél. A kázal svatým rytieřóm bosýma nohama na to miesto jíti. Ale divná věc od Boha zpuosobena, ihned anjelé boží ty hřebíky složili na jednu hromadu. Viděvše to svatí rytieři, chválu vzdali Pánu Bohu řkúce: Děkujeme tobě, pane, otče nebe i země, kterýž jsi nám dal znamenie a zázraky slavné poznati a všem dal jsi svým divuom diviti. I řekli ciesařové k rytieřóm svatým: Bohové naši opatrnost učinili, aby poznáni byli, že jsú bohové mocní. Svatý rytieř Eliades otpověděl. Ó, lidé bez srdce a bez rozumu, kterak vás oslepil satanáš, abyšte nepoznali skutkóv božích velikých. Rozhněvav se ciesař Adrianus, řekl k svým sluhám: Slyšel sem o Kristu ukřižovaném, kteréhožto tito praví, že by Buoh byl, trním korunovaného, bok jeho kopím otevřený a mnoho jiného že jest trpěl. I přikazuji vám, abyšte jim takové muky činili. Tehdy služebníci všecky muky, kteréž Pán Kristus trpěl, milým svatým rytieřóm ty muky také činili a přes celú noc je mučili a posměch z nich měli. Tehdy milí svatí rytieři řekli: Chvála tobě, milý pane Bože, nebo když jsme byli nehodni muky tvé přijíti, hodné s nás učinil.
Nazajtřie ciesařové řekli jsú k svatým rytieřóm: Co vám prospieval Kristus, bláznóm a bez srdce? I zda vás vysvoboditi chtěl z rukú našich? Tehdy svatí rytieři jakožto jedněmi usty řekli jsú ke všem, ješto okolo stáli: Ó, semeno diábelské, ó, shromážděnie satanášovo, ó, síť velikého bludu, kterýž vás popadl, v kterémžto svázáni jste, kterýž vám narodí ovoce pekelnie. Ó, králi marný a lidu mnohý! Ó, skutku boží, od modl roztržený, proč nepoznáte pravého Boha? Uslyšeli to ciesařové, hnuti hněvem a zlostí, kázali jsú je na rozličné stromy křižovati a na ostrvi metati. A to všecko milí svatí rytieři boží silnú myslí a pevnú nadějí a věrú přijímali. Když mučedlníci svatí na den hodinu šestú křižováni byli a na rozličných stromiech zavěšeni, modléce se jednostajně řekli: Pane Jezu Kriste, pomni na nás v tuto hodinu umučenie našeho a přijmi duše naše. A to, což prosíme a žádáme od tebe, rač nám dáti, aby ktožkolivěk památku našeho umučenie srdcem, usty, postem, kterakýmžkoli náboženstvím pamatovati a světiti budú, aby od tebe přijali užitečnú odplatu. Dajž jim zdraví na těle a lékařstvie na duši, v jich domiech vnitř i zevnitř všeho dobrého hojnost, daj jim, milý pane, když by v boji spravedlivém byli, ať je nepřemohú nepřátelé vidomě i nevidomě. Ti bojujíce za ně, a jakož se tobě líbí, oružím tvým je obraňuj. A jeden den postný k našemu umučení, jeden kající zavři
