A tak vytáhl jest odtud plné lodiečko ryb dobrých, ješto takových nikdy prvé nelovil, i poděkovav z toho kobě velmi. Vece koba rybáři: Mně dáš z těch ryb jednu, kteráž by mohla srdce mé obveseliti. I ukáže rybáři na rybu, v kteréžto prsten ležel, a velmi snažně počal rybáře prositi, aby mu rybu rozkuchal a prstének, kterýž jest požřela byla, ten aby kobě dal. A rybář hned to udělav, poznav, že jest její prstének byl, kobě jej počestně vrátil a vedlé žádosti její pod křídlo pevně a dobře přivázal. Poděkovavši koba rybáři a k němu takto vece: Za tvé dobroděnie rač Buoh v poslední hodinu tvú anjela svého poslati a tebe od moci diábelské obrániti a rybářem dobrým až do tvé smrti ostati.
I letěla opět koba k domu za jedenácte dní i poče velmi ustávati mdlobú a těžkostí ozdobú, kterúž ozdobena byla. Neb nikdy, jakž od panny vyletěla, žádného pokrmu nebrala. A když bliz bylo k domu, letě na moři hladem ledva, až na jeden kámen, kterýž se byl z moře vydal, tu na něm odpočíváše, tu se jie zdálo, že by již umřieti měla. Ale Buoh pro svatého Ozvalda posiloval jie, aby mohla domóv přiletěti a svatého Ozvalda žalost po kobě a túženie po panně v radost obrátiti. A když do země svatého Ozvalda již koba přiletěla, poznavši se a s tiem velmi se uradovala a k hradu, kdež svatý Ozvald přebýval, letěla. V tu hodinu svatý Ozvald na zdi mezi stieny stál a koby domuov s radostí čekal, neb mu skrze anjela to od Boha bylo zjeveno. Uzřev ji podál svatý Ozvald, velikým hlasem Bohu dieky vzdal a volal ke všem kniežatóm, hrabiem, pánóm, což jich s ním tu bylo, a řka: Vzradujte se, všickni moji milí, radostí nemalú, neb hyn vidím kobu svú stkvúcím peřím anjelským, ana se domuov ke mně béře letem orlovým. Přiletěvši na hrad, nic netbala na žádného, ktož jie vítanie dával, ni kniežatóm, ni pánóm, ani k žádnému nic mluviti nechtěla, než samého krále uzřevši a jemu na jeho rameno vsedši a jako ustávajíc na něm odpočíváše.
Svatý Ozvald, přivítav kobu velmi mile, poče se jie tázati, co by tak dlúho tam dělala a co mu dobrého zjednala a zvláště panna Forpanje, co by mu vzkázala. Koba mu odpověděla: Králi a pane muoj, ve všech věcech prospěšen sem byl, panna Forpanje tobě to vzkazuje, že v Boha tvého věří a věřiti chce a nadto slibuje tobě, že tvú manželkú chce býti a v čistotě s tebú až do smrti přebývati. A tedť posielá závdavek, prsten svuoj, ten aby na znamenie manželstvie vašeho nosil, neb ona též prsten tvój nosí. I počela mu koba rozprávěti, kterak mu ten prsten do moře mrtvého byl upadl a kterak božím spuosobem ho zase dobyl. Svatý Ozvald Pánu Bohu z toho poděkoval i poče se koby tázati, aby mu zjevila a již konečně naučenie dala, kterak a kudy a jakým spuosobem mohl by panny Forpanje dojieti. Koba vece: Toho já tobě naučenie dám, neb sám to od panny
