[159v]číslo strany rukopisuA tak vytáhl jest odtud plné lodiečko ryb dobrých, ješto takových nikdy prvé nelovil, i poděkovav z toho kobě velmi. Vece koba rybáři: Mně dáš z těch ryb jednu, kteráž by mohla srdce mé obveseliti. I ukáže rybáři na rybu, v kteréžto prsten ležel, a velmi snažně počal rybáře prositi, aby mu rybu rozkuchal a prstének, kterýž jest požřela byla, ten aby kobě dal. A rybář hned to udělav, poznav, že jest její prstének byl, kobě jej počestně vrátil a vedlé žádosti její pod křídlo pevně a dobře přivázal. Poděkovavši koba rybáři a k němu takto vece: Za tvé dobroděnie[vv]dobroděnie] dobroďenie rač Buoh v poslední hodinu tvú anjela svého poslati a tebe od moci diábelské obrániti a rybářem dobrým až do tvé smrti ostati.
I letěla opět koba k domu za jedenácte dní i poče velmi ustávati mdlobú a těžkostí ozdobú, kterúž ozdobena byla. Neb nikdy, jakž od panny vyletěla, žádného pokrmu nebrala. A když bliz bylo k domu, letě na moři hladem ledva, až na jeden kámen, kterýž se byl z moře vydal, tu na něm odpočíváše, tu se jie zdálo, že by již umřieti měla. Ale Buoh pro svatého Ozvalda posiloval jie, aby mohla domóv přiletěti a svatého Ozvalda žalost po kobě a túženie[vw]túženie] tužeňe po panně v radost obrátiti. A když do země svatého Ozvalda již koba přiletěla, poznavši se a s tiem velmi se uradovala a k hradu, kdež svatý Ozvald přebýval, letěla. V tu hodinu svatý Ozvald na zdi mezi stieny stál a koby domuov s radostí čekal, neb mu skrze anjela to od Boha bylo zjeveno. Uzřev ji podál svatý Ozvald, velikým hlasem Bohu dieky vzdal a volal ke všem kniežatóm, hrabiem, pánóm, což jich s ním tu bylo, a řka: Vzradujte se, všickni moji milí, radostí nemalú, neb hyn vidím kobu svú stkvúcím peřím[vx]peřím] perziem anjelským, ana se domuov ke mně béře letem orlovým. Přiletěvši na hrad, nic netbala na žádného, ktož jie vítanie dával, ni kniežatóm, ni pánóm, ani k žádnému nic mluviti nechtěla, než samého krále uzřevši a jemu na jeho rameno vsedši a jako ustávajíc na něm odpočíváše.
Svatý Ozvald, přivítav kobu velmi mile, poče se jie tázati, co by tak dlúho tam dělala a co mu dobrého zjednala a zvláště panna Forpanje, co by mu vzkázala. Koba mu odpověděla: Králi a pane muoj, ve všech věcech prospěšen sem byl, panna Forpanje tobě to vzkazuje, že v Boha tvého věří a věřiti chce a nadto slibuje tobě, že tvú manželkú chce býti a v čistotě s tebú až do smrti přebývati. A tedť posielá závdavek, prsten svuoj, ten aby na znamenie manželstvie vašeho nosil, neb ona též prsten tvój nosí. I počela mu koba rozprávěti, kterak mu ten prsten do moře mrtvého byl upadl a kterak božím[vy]božím] božyem spuosobem ho zase dobyl. Svatý Ozvald Pánu Bohu z toho poděkoval i poče se koby tázati, aby mu zjevila a již konečně naučenie dala, kterak a kudy a jakým spuosobem mohl by panny Forpanje dojieti. Koba vece: Toho já tobě naučenie dám, neb sám to od panny
