se na něm byli ztrhli velicí větrové, že ho s koráby metáchu sem i tam, že v osmi letech k žádnému břehu ani ku panně své připlúti nemohl. Z toho byl svatý Ozvald velmi zamúcen, již nic jiného než k Bohu všemohúciemu voláše v své a v lidu jeho tak mnohého veliké tesknosti.
V tom tak dlúhém času panna Forpanje náramně sobě stýskáše, proč by zase k ní koba nepřiletěla a jí nezvěstovala o jejiem panici přemilém, zdali mu se co stalo, čili kterak neopatrně k břehu otce jejieho připluli sú a od lítých pohanóv zmordováni nebyli, toho se jest panna velmi bála. A když na tom moři byli také velicí větrové, svatý Ozvald šel před oltář ten, kterýž sobě zvláště v korábu byl připravil, padl jest před tiem oltářem na svá kolena, před božím umučením skrúšeným a nábožným srdcem modlil se jest Bohu i jeho milé matce a za to prosil, aby milý Bóh skrze přímluvu své milé Panny Marie, matky, ráčil to povětřie utišiti a šťastné připlavenie k břehu dáti. Hned Pán Buoh jeho modlitbu uslyšal a třináctý den uzřechu se u břehu panny Forpanje otce. Tehdy hned koba požehnavši svatého Ozvalda, k zámku letěla, tu, kdež ta překrásná a výborná panna přebývala. A tu se nad jejím přebývaním tak dlúho točila, jednak k oknu, jednak tu, kudyž panna chodila, létala, až i zvěstovali jie, že by ta koba jejie zase přiletěla. A když panna šla do svého pokoje, hned to okénko, kteréž koba věděla, otevřela. A hned k ní koba letě, tam velmi radostně ji pozdravivši, řekla: Zdráva buď, panno výborná, mého pána choti jediná. Panna kobě laskavě se vší radostí poděkovala a svými rukama k sobě přitiskla a políbivši ji, poče se koby tázati, kde by pána svého ostavila a proč sú tak dlúhý čas dlili. I poče koba všecky příhody vypravovati, co se jim na divokém moři přihodilo a že by pán jeho na břehu byl. Tomu byla panna velmi radostna, ale strach ji veliký obkličoval i vece k kobě: Milá kobo, rozumiem tomu, že já budu musiti zde zuostati, poněvadž pán tvuoj sílu tak malú má. Koba odpovědě: Nikoli se to nestane, aby věc tato počatá k konci přijíti neměla, ale ty, panno, nedli, poněvadž v Boha věříš, dajž se nemeškaje okřtiti, a tak se to, což mezi námi jest, všecko naplní, neb ty beze všech hřiechóv čistá budeš, a což na Bohu požádáš, ve všem uslyšána budeš. Panna zase té kobě odpovědě: Jest li manžel muoj tak člověk nábožný, rci mu, ať se modlí Bohu svému, že mi jest toho a bude veliké potřebie, zvlášť ať prosí za jelena, kterýž by zlatý život měl a nohy střiebrné. Ten aby běžel skrze zemi otce mého hned tohoto času. Bude li to moci na Bohu svém mieti, dobře mu se stane. Pakli nic, strach, že mne zde nechá, a sám s škodú odsud odjeti musí, bude li moci pro líté pohany. To panna proto řekla o jelenu, skušujíc ho, byl li by člověk svatý.
Tehdy hned koba to svatému Ozvaldu povědě a řka: Králi a pane, již tobě a k tvému prospěchu nic lepšieho býti nemuož než všemohúcí milý Buoh a jeho milá
