zemí přiletěla, o níž mi divy nemalé pravie. A nadto že by velmi misterně uměla v šachy hráti. Dlé toho sem tebe navštievila, abych tu kobu také opatřiti mohla, neb mne mé veliké po ní túženie k tomu připudilo. Protož, muoj najmilejší otče, muoj příchoz nerač mi položiti za jakú všetečnost. Otec zajisté velmi laskavě zase jí odpovědě: Má milá dcero Forpanje, to, co s o kobě slyšela, to se vše v pravdě tak stalo. Neb hraje včiera se mnú v šachy, sto tisíc hřiven čistého zlata na mně jest vyhrala a za ty za všecky drahé rúcho kúpiti rozkázala a všecky u mého dvoru od najvyššieho až do najmenšieho oděla, kteréž sama na všech vidíš oděv její. Takovým věcem poče se panna náramně diviti a k svému otci takto s ochotnú řečí řka: Ó, otče muoj najmilejší, by to bohové mi popřáli a ty svú vóli k tomu dal, aby ta koba má býti mohla, co bych já tomu ráda. Otec k její řeči hned vece: To se má státi s přiezní bohuov, koba má tvá býti, neb já ji tobě mocně dávám.
Panna Forpanje by tomu velmi radostna, otci svému poděkovavši z tak počestného daru, ale koba mnohem viece veselejší byla, že se panně dostala, a již choditi ani létati nechtěla. Ale panna vzala ji na své ruce, s velikú ji radostí až do pokoje svého nesla a velmi mile objavši políbila a k ní řekla: Bohové moji, buďte s tebú a tebe ostřezte od příhod všelijakých. Koba zase k ní mluvieše velmi svobodně, neb žádného tu nebylo, by jim dvěma mohla od koho překážka býti, a takto vece: Ó, přeurozená a krású ozdobená panno, neroď toho viece činiti a modlám diábelským se modliti, neb nic nejsú než svuodce lidští, ale věř v stvořitele všech věcí, v Boha všemohúcieho a ve jméno jeho daj se křtíti! Zajisté panna velmi mile kobě odpovědě: Nikoli já to pro otce svého učiniti nesmiem, neb jest křesťanóm tak velmi protivný a ukrutný, by on to na mne zvěděl, smrtí ukrutnú s ohavností musila bych umřieti. K nížto koba zase vece: Přeušlechtilá panno, vezmiž mne na své milé ruce a pilně pozoruj slóv úst mých. Panna hned nemeškaje, vzavši kobu na své ruce, mile ji k sobě přitúlivši a k kobě vece: Mluv bez strachu, což jest libo, neb žádný o tvé řeči nezvie.
A koba poče k ní slovy takými mluviti: Pozdrav tě Bóh všemohúcí, výborná panno, pozdrav tě Bóh, jasná jitřnie hvězdo, pozdrav tě Bóh, přejasný karbunkule, pozdrav tě Bóh, mého srdce ráji, pozdrav tě Bóh, stkvúcí růže rajská, pozdrav tě Bóh, najkrašší panno a paní má, mému pánu od Boha zjednaná. Panna velmi ochotně kobě poděkovala a řkúc: Buoh tvuoj s tebú buď. I kterak ty mne takovým pozdravením pozdravuješ, znaje otce mého pohana lítého a nadto velmi ukrutného. Neb co jsú králi velikomocní o mně kdy mluvili, otce mého na to navozovali chtiece, aby mne jednomu z nich za manželku dal, ti všickni hroznú a biednú smrtí zemřeli sú. A ty pak, jsúc pták divoký, o to se smieš pokusiti a mne za něho snúbiti? Koba poče prositi, aby panna otci svému naráčila o tom praviti. Ona vece: Toho ty se neboj a
