milá matka. K nim volaj, k nim se utiekaj, nedli a nemeškaj, neb panna takto praví, že tyto dni má jelen zlatý na střiebrných nohách skrze zemi tuto a mimo zámek otce jejieho běžeti a on se vší čeledí svú od prvnieho až do poslednieho má toho jelena honiti. I by ty mohl to prvé na Bohu vyprositi, aby se ten jelen králi zjevil, prvé nežli onen čáry připravený! Jistě věz, že panna tvá bude a budeš ji moci s sebú pryč odnésti. Tehdy hned svatý Ozvald pad na svá kolena, poče ku Pánu Bohu volati a takto řieci: Ej, všemohúcí stvořiteli, pane a Bože muoj! Teď sem se vypravil s prací a lopotí velikú, kterúž ty, milý pane, sám znáš. Ne pro chlípnost stavu manželského, ale abych tobě duši, kteráž by zatracena měla býti, tobě, Bohu všemohúciemu, čistú a nepoškvrněnú zachoval. I račiž mne, hřiešného, tuto hodinu uslyšeti a mně milost svú dáti a div pohanóm těmto lítým ukázati, aby znali, že s ty Buoh a krom tebe žádného jiného, že nynie divy a zázraky, činy ráčíš spuosobiti, aby jelen, střiebrný život maje a nohy zlaté, vedlé žádosti pohana lítého mimo zámek jeho běžal, ať já, biedný, v této zemi ukrutnú smrtí nezahynu a svého hoře zbudu. Slibuji tvé svaté milosti najlepší své tři zámky k kanovničství dáti, tu, kdež chvála a čest jménu tvému svatému se bude dáti a na věky odtud nemá odtrhnuto býti. A jakž milý svatý Ozvald ta slova dokonal, hned Pán Buoh poslal anjela svého z ráje, kterýž se zjevil ve všem spuosobu, jako by ten jelen střiebrný s zlatými nohami byl, kteréhož ten pohan lítý, otec té panny, žádáše, i poče ten jelen k zámku a okolo zámku přes hory i doly prudce běžeti. To někteří uhlédavše, hned králi, pánu svému, ten div pověděli. Zajisté král svým kniežatóm a pánóm rytieřóm i všem vespolek zhuoru býti kázal, chtěje toho jelena honiti. A když král s čeledí z hradu doluov jeda, všecky mosty a brány dobře pevně uzamykali, že žádný nahoru ani dolóv nemohl jíti.
V té mieře koba ku panně přiletě a k ní takto promluvi. Panno, věz že zámek pevně zamčen jest. Již vydaj sama radu, kterak by mohla k pánu mému a panici svému milému přijíti z tak pevně zamčeného zámku. Ona kobě vece: Poněvadž pán tvój tak blahoslavený člověk jest, jakož sem já na tomto jelenu porozuměla, nechť Boha svého prosí, aby mocí jeho všecky zámci se otevřeli bez lidské pomoci. Tehdy chci s ním do jeho země beze všie odpornosti odsud jeti. Hned to koba svatému Ozvaldu povědě a svatý Ozvald ihned tu hodinu na svá kolena pokleče, nábožně k Pánu Bohu voláše řkúc: Všemohúcí Bože, uslyš nynie mne, volajícieho k sobě, a ukaž svú moc v této zemi pohanské, neb vieš, že sem tuto práci pro nic pro jiného nepodstúpil, než abych sobě tuto pannu za chot vzal a s ní v čistotě přebýval. Račiž nynie všecky zámky u tohoto hradu otevřieti, aby ta překrásná panna mohla se mnú od otce svého, pohana lítého, do mé země odjeti. Prvé nežli svatý Ozvald slova dokonal, hned všickni
