a zvláště kněžna, jenžto těhotná bieše, neb ji ihned bolest k dietěti nadstúpi. V kteréžto bolesti dietě porodivši i umřela. To děťátko rukama čpýráše, hledaje u mateře pokrmu, a žalostivě plakáše. Tehda knieže tu žalost nad sebú vida i nad svým dietětem, velikým hlasem poče řéci: Běda mně, nebožtíkovi nešťastnému, aj toť, sem syna mnoho časuov žádal a teď již musím oba ztratiti, i svú milú paní i své milé děťátko. Ona již přede mnú mrtva leží a děťátku kto pokrmu přidada, nenie!
V tu dobu a neb hodinu mořští přievozníci zvolali a řkúce: Vyvrzte náhle v moře to umrlé tělo, ač živi i s námi chcete býti, neb dokudž to umrlé tělo s námi v korábě bude, dotud búře na moři nepřestane. To řekše, mrtvé tělo zdvihše, chtěli je do moře uvrci. V tu dobu knieže jako žalostivý pútník přistúpiv i prosi jich a řka: É, ponechajte, takť se často ženám v bolesti přiházie, žeť po děťátku omdlévají. Ponechajte málo, zdaliť okřeje. A to proto mluvieše, boje se, by ji v moře neuvrhli. Zatiem když odtud přepluli, jeden malý ostrovec na moři se ukázal. Kterýžto ostrovec uzřev knieže, umysli to své děťátko s mrtvú mateří tu ostaviti, radějši nežli rybám v moři dáti sniesti. Tu jedva mořské korábníky najal a přeprosil, aby k tomu ostrovu připluli. Tu připluvše, protože skála bieše, hrobu nemohli učiniti, ale tělo jejie súkromě na skále, pláštěm jejím přikryvše, položili a tu živé děťátko pod pláštěm u jejích prsí ostavili. V tu dobu knieže, nad ní stoje, s velikým pláčem vece: Ó, Maria Magdaléno, co s nade mnú spáchala? Proto li s nám na Bohu syna uprosila, aby na mě tuto žalost přepustila? Aj toť, na svú milú paní mrtvú, na mé milé děťátko žalostivě hledím, avšak s tú nadějí odtudto plovu pryč a tvému se Bohu i tyto porúčiem. Jest li tvuoj Buoh všemohúcí, smiluj se nad mé paní duší a tvú svatú modlitbú ostaň mi živo toto děťátko siré.
To řekl, v koráb zase všed, i plul do Říma. A když do Říma přijide, jakž to Buoh ráčil, svatý Petr na jeho ramenú kříž přišitý uzřev, otáza jeho, kto by byl a odkud by přišel. Tehda knieže jemu vše pořád, jakž se stalo, vypravil. Svatý Petr jemu vece: Pokoj tobě buď, ctný muži, dobře s udělal, že jsi sem přišel, dobré s rady uposlechl a nebuď toho nic žel, že tvá paní tam na ostrově spí a tvé děťátko při ní odpočívá. S toť jest mocný Hospodin, žeť koho chce, obraduje, a komuž chce, dary odejme a takeť muož tvú žalost obrátiti v radost. Těch časuov svatý Petr s tiem kniežetem na koráb vsedl i plul s ním přes moře do Jeruzaléma a tu jeho zvodil po všech miestech, kdež Ježíš kázal a kde které divy činil, to miesto také, na němžto Ježíš ukřižován a odkad na nebesa vstúpil. To jemu vše svatý Petr ukázal. Těch časuov jej svatý Petr vieře naučil
