čeledí pokřtil. To vévoda těch vlastí uslyšav, svatého Apolinariše jieti kázal i vésti do chrámu, aby se jich modlám modlil. A když svatý Apolinariš pohanskému knězi vece: Proč před těmito vašimi bohy zlato a střiebro na darmo visí, lépe by bylo chudým pro Bóh dáti, v tu dobu jej uchopivše kyji na smrt ubichu. Tu jej, an ledva živ, učedlníci jeho vzemše k jedné ctné vdově do domu vnesli a šest měsiecuov hojili. Odtud vstav i šel do jednoho města, jemužto Klassen dějí, aby jednoho němého uzdravil. A když v duom vjide, tehda jedna děvečka, v nížto diábel bieše, volati poče: Jdi od nás pryč, sluho boží, neboť tě ihned, sviežíc nohy, káži z města vyvléci. Tomu diáblu svatý Apolinariš polav, z toho těla jej ihned vyhnal. A potom za toho němého, jenž bieše urozený člověk, Hospodinu se pomodliv, mluvenie jemu navrátil. Pro kterýžto div viece než pět set člověkuov uvěřilo v Jezu Krista. V tu dobu pohané, jej chytivše, jeho se velmi nabivše, zapověděli jemu, aby nikdiež Jezu Krista nejmenoval. Pro to svatý Apolinariš toho nepřestal, ale na zemi leže, ano jej tepú, voláše a řka: Pravý jest Buoh Ježíš Kristus. Odtud jej pohané zdvihše, kázachu jemu na horúciem uhlí bosými nohami státi. A když ještě Jezu Krista jmenovati nepřestal, z města jej vyhnali.
Toho času ryšavý Patricius, vévoda ravenský, dceru nemocnú měl, po svatého Apolinariše poslal, aby ji uzdravil. A jakž svatý Apolinariš vjide, tak ta nemocná umře. K němužto Patricius vece: Dobře by bylo, by byl do mého domu nikdy nevchodil, nebo jakž si všel, tak se bohové moji rozhněvali a mé dcery živiti nechtěli. A ty přišed, což již učiníš? K tomu svatý Apolinariš vece: Neboj se, jediné mi na tom přisiehni, bude li živa, aby jí nepřekážel v Jezu Krista věřiti. A když mu přisiehl, tehdy se svatý Apolinariš za ni Bohu pomodlil a ihned ta mrtvá vstavši Jezu Kristu poděkovala a s matkú svú a s množstvím velikým lidí křest svatý přijala a v čistotě zuostala. To uslyšav ciesař římský, po listech svému sudí vzkázal, aby svatého Apolinariše jma, připudil jeho, aby se modlám modlil, nebo aby jej pryč z kraje vyhnal. A když ten sudí poče svatého Apolinariše k tomu nutiti, veleje mu se modlám modliti, toho svatý Apolinariš nikoli nechtěl učiniti, káza jeho ten sudí kyji bíti a zpět za ruce uviežíc, nahoru vztahujíc, na zemi púštěti a v jeho rány, novo kyji bité, horký var léti. A navázav naň těžké břiemě železa, zahnati pryč kázal. Toho déle křesťané trpěti nemohše, na pohany se řítichu a jich viece než dvě stě zabili. To uzřev súdce, skryl se a svatého Apolinariše v strastný žalář vsaditi kázal. A potom svázavše se dvěma žáky a se dvěma rytieři na koráb vsadivše, do dalekých vlastí
