svým pokáním příklad ostavila. Toť jest ta Maria, ješto v ty časy, kdyžto Jezu Krista umučili, apoštolé se rozběhli, ale ona tu vždy ostavši, horúcími slzami plakala, s drahú mastí čakajíci, aby jeho svaté tělo mrtvé mazala. Toť jest ta Maria, jížto se Hospodin, z mrtvých vstav, najprv ukázal, jížto jest také apoštolnicí i kazatelnicí učinil, neb ona jest jako světí apoštolé, chodiec po světě, kázala slovo božie.
Potom po božiem na nebesa vstúpení čtrnáctého léta, kdyžto židé na apoštoly velikú pohromu učinivše, z svých vlastí vyhnachu a svatého Štěpána ukamenovachu, tehda se apoštolé po světě rozběhše, slovo božie kázáchu. Těch časuov bieše svatý Maximinus biskup s apoštoly, jeden z sedmdesáti učedlníkuov, jemužto svatý Petr apoštol zvláště Mariji Magdalénu bieše poručil. To zlí židé uznamenavše, že ten svatý sbor, totiž svatý Maximin, Maria Magdaléna, svatý Lazar, svatá Marta a svatá Marcilla, dievka svaté Marty, a svatý Celidonius, jenž se byl slep urodil, jemuž Ježíš, jakž to se ve Čtení píše, zrak navrátil, a mnoho jiných dobrých křesťanóv v Jezu Krista věřících, na jednu lodí vsadivše, bez vesl je na moře pustivše i beze všeho orudie po moři pluli, aby tak plovúce ztonuli. Tehda boží volí a jeho svatým zpuosobem do té vlasti, ješto slove Marsilia, zdrávi připluli. Tu jim žádný hospody dáti nechtěl, ale pod jedno přístřešie mezi vraty jednoho slovutného člověka, jenžto nad diáblových modl domem vládl jest, tu všedše i biechu. Uzřevši to Maria Magdaléna, ano rozliční lidé běžie, chtiec svým modlám počestnost učiniti a jim se modliti, povstavši s jasnú tváří prostranným promluvením poče jim kázati a od těch diáblových modl, aby v ně nevěřili, radú odháněti a řkúc: Jeden jest pravý Buoh, stvořitel Ježíš Kristus. Tu jsú se všickni podivili tak jejie počestné postavě i tak sličnému promluvení. A toť div nenie, že jsú ta jejie usta tak slušně mluvila, jimižto jest nebeského krále nohy líbala.
V ten čas také knieže těch vlastí s svú kněžnú přijide a chtě sobě syna na těch modlách uprositi. Jemužto svatá Mařie Magdaléna poče ty modly hyzditi a vieru Jezu Kristovu chváliti. Potom po několiko dnech zjevivši se té kněžně Maria Magdaléna u vidění, jí vece: Proč ty, jsúc tak bohatá, dáš tuto mnohým svatým od hladu a zimú zemřieti. Radímť, aby to svému muži pověděla i radila, ať on těmto svatým v jich núzi a chudobě nětčím ke ztravě pomuože. Tehda ta kněžna procítivši, kniežeti viděnie zjeviti nesměla. Druhé noci opět se jí svatá Mařie Magdaléna s túž řečí zjevila a kněžna opět kniežeti nepověděla. Opět třetí noc Maria Magdaléna v hrozné tváři, jako by vešken duom hořal, oběma
