oběma se zjevila a řkúc: Azda spíš, hanebný násilníku, úde tvého otce diábla, s svú ženú ještěrkú, ješto tobě mé řeči zjeviti nechtěla? Odpočíváš tu, svatého křesťanstva nepřieteli, rozličných se krmí obežrav, hedbávnými se koltrami oděv, a tam chudým beze všie podklony v sirobě hlad a zimú mříti přepustíš! Nemilostivý člověče, ne tak toho zbudeš bez pokuty, že s to směl kdy učiniti, do té doby dáti hladem mřieti svatým. A jakž to řekla, tak jie neuzřechu. V tu dobu kněžna procítivši, třasúci se poče vzdychati a své knieže, an čije, pro též vzdycha, k němu pověděla a řkúc: Knieže milé, viděl li s ty takové viděnie, jakož jsem já viděla? K tomu knieže vece: Viděl a nadiviti se nemohu z svého uleknutie. Co z toho chcme učiniti? K tomu kněžna vece: Mnohem lépe té paní poslúchati, totiž Mařie Magdalény, než jejieho Boha hněvati. Proněžto zítra vstavše, kázali tu svatú čeled do hospody uvésti a jim potřebu ctnú dáti. A když jednú Maria Magdaléna kázala, to jisté knieže k ní pověděl a řka: Muožeš li té viery, o níž kážeš, pravým rozumem brániti? K tomu Maria Magdaléna vece: Hotova jsem mé viery, zvláště vezdajšími činy mého mistra, svatého Petra, jenž v Římě přebývá, brániti, a že pravá viera jest Bohem zjevena, rozličně ukázati. K nížto knieže i s kněžnú vece: Aj toť, tvému povědění chceme oba uvěřiti. Muožeš li nám u tvého Boha, o němžto kážeš, syna uprositi? K tomu Maria Magdaléna vece: Nenie liť jiného, pro to od svaté viery nebudeta odlúčena. To Maria Magdaléna řekši, za to Hospodina poprosila a uslyšána. Ta kněžna počevši syna i porodila. V tu dobu knieže zamysli jeti k svatému Petru do Říma, chtě to zvěděti, jest li tak, což svatá Mařie Magdaléna o svatém Petru kázala. K němužto vece kněžna jeho: Nikterakž toho nečiň, by se chtěl tam beze mne bráti. Jakž ty pryč pojedeš, tak já za tebú, a když se vrátíš, a já s tebú, a kdež ty budeš, a já vždy s tebú. Knieže k tomu vece: Ne tak má býti, kněžno milá, vieš to dobře, že jsi těhotná a na moři jest rozličné nebezpečenstvie, snadno by mohla zahynúti, a protož doma u pokoji zuostaneš a naše zbožie zpravovati budeš. Po té řeči kněžna nepostúpi, ale ihned na zemi slzéci padla, proséci, aby ji s sebú pojal. Tehda knieže již jinak nemoha učiniti, na tom ji uslyšal. A když jsú na cestu chtěli, přistúpivši Maria Magdaléna, na jich obú ramenú kříž učinila, aby na vší cestě diábel jim nemohl překážeti. V ten čas lodí připravivše, s sebú všeho dobrého dosti nabravše a Mariji Magdaléně své všecky věci poručivše, po moři do Říma jsú se plavili. A přes jednu noc a přes den na moři veliký se vietr ztrhl tak, až se na vlnách koráb velmi metáše. Tu jsú se všichni strachem zamútili