kniežete, jemužto Papinus řiekali, a jeho dceři Begga. Ta jistá Begga vlastnie sestra svaté Kedruty byla, jižto svatý Forlaan od jejie mladosti byl zchoval, s nížto Anchizus měl syna, jemužto po dědu Pipin vzděl. To byl tak udatný, že v jeden čas s jedniem panoší, přes Rýn přepluv, svého nepřietele skrytě nalezl i zabil. Ten také Sasy a frické lidi mocně pod se podbil. Ten jistý Pipin měl syna, jemužto Karel řiekali. To byl velmi silný a udatný, tak že pohany Saracény mocně pobil. Proněžto mnoho časuov oděnie franského ti pohané se báli. Ten Karel syna měl, jemužto také Pipin přezděl. Ten jest byl vzróstu malého, ale srdce udatného, tak že jednú sám se na lva řítil a jako ovci jej udávil. Ten Pipin měl syna, to byl Karel slovutný po všem světě. Ten jest Francké země obecné dobré nade všecky své předšie krále rozmnožil i povýšil. Lambardy pod svú moc podbil, konstantinopolitánského ciesaře beze všeho boje sobě poslušna učinil, Římské město s okolními vlastmi pod svú moc podbil. Od toho Karla pošel Ludvík, král francký, milostivý zvláštní sluha boží, kterýžto jest klášteróm, špitálóm, rozličným chudým mnoho dobrého učinil. A tak se dobře naplnilo, ješto byl svatý Arnolfus synovi řekl: Z tvého pokolenie puojde mnoho mocných kniežat i králuov.
Ku první řeči se navrátím. Když svatý Arnolfus svého zbožie oddiel chudým a rozličným kostelóm i klášteróm rozdal, zvláště duom krásný, ješto u Mecí měl, k kostelu verdunskému k věčné almužně dal. K kostelu také kolínskému a triřskému velikú stranu svého dielu oddal. V ty časy jeho paní Doda velmi nábožná, tohoto světa ostavši, přízednicí se po vše své dni učinila a tu Bohu snažně až do smrti slúžila. Za těch časuov, když svatý Arnolfus pokorně v své chudobě Bohu slúžil, božím chtěním biskupem v Mecí volen. O tom mnoho v kronice v Mecí jest psáno, že byl spravedlivý, svého kostela obranný, pokoj v lidech miloval, ctnost plodil, duchovní radu bez lenosti dával, mravuov tichých, promluvenie utěšeného, neliknoval se chudých, vší obci milý, kniežatóm vzácný, to biskupstvie tak jest nesnadně přijal, kterak se jest tomu snažně bránil. O tom by bylo dlúho praviti, avšak pro nábožných kněží i jiných lidí prozbu tu práci přijal. V kterémžto biskupství na každý den pracně chudé do svého domu zval, nohy jim umýval, stuol jim sám postavě, krmě nosil, v rúcho je odieval. A když toho sám pro některú neprázdnost učiniti nemohl, ale tajně svým služebníkóm to zpósobiti kázal. O jeho se také póstu píše, že tak svuoj život póstem trápil, řiedko spě, silným srdcem s Ducha svatého pomocí s svým tělesenstvím snažně bojoval, neb jest to vždy v srdci na paměti napsáno měl, ješto ve Čtení Ježíš řekl: Netolik
