od velikých králuov pošla. Její otci řiekali Sirus a mateři Eugaria. S bratrem svým vlastním, s svatým Lazarem, a s svatú Martú, vlastní sestrú, na tři čésti své zbožie rozdělili. Maria Magdaléna Magdalum hrad, od něhožto Magdaléna slula, a svatý Lazar jednu čést Jeruzaléma města a svatá Marta Betaní držiechu. A když se Maria Magdaléna nad svú duší zapomenuvši, v rozpuštěnú rozkoš světa bujně se davši, na svú sestru Martu ani na svého bratra Lazara poče tbáti, ale což ďáblu a jejiemu tělesenství libo bieše, to činila bez studu. V ta doby bratr její Lazar rytieřský stav ctně vedl jest a Marta jakžto múdrá ten truoj rozdiel hospodářsky obmyslováše a obmýšlejíc opravováše. Rytieřóm i služebníkuom svým všecku potřebu dávajíc a zatiem také chudé svým statkem štědře darovala. Po božiem na nebesa vstúpení všecko své zbožie prodavše, před apoštoly v jich moc penieze položili, aby z nich, což chtiec, pro Buoh učinili. A když Maria Magdaléna tak se zjevně v zboží, v kráse i v tohoto světa veselí rozličně kochala, pro svú přielišnú a bujnú drzost již své jméno ztrativši, ne Maria Magdaléna, ale hřiešnice po všem kraji jest slula.
V ty časy Ježíš Kristus po těch vlastech kázal. Tehda ona to zvěděvši, že Šimon malomocný Jezu Krista v svuoj duom pozval, jehožto potom Ježíš uzdravil. Tam spěšně v duom všedši, nesměla upřiemo k Ježíšovi přistúpiti, neb již se v svých hřiešiech znala, ale zzadu přistúpivši, nábožně poklekši, srdečně zaplakala a svými slzami jeho svaté nohy umýla, svými vlasy utřevši, drahú mastí mazala. Tak v té vlasti obyčej bieše, pro srdečnú horkost mastmi drahými se mažíc obvlažováchu. Tu jí, jakž to svaté Čtenie praví, pro jejie veliké zkrúšenie Hospodin všecky hřiechy odpustil. To jest ta šťastná Maria Magdaléna, jižto jest Hospodin duostojnými dary štědře daroval a s ní velikú milost učinil. Najprv, jakož praví svatý Řehoř: Sedm ďábluov z nie vypudil, totižto sedm úhlavních hřiechóv, jichžto plna bieše, jí odpustil i očistil ji. Jejie také srdce v náboženství k sobě zažehl, k ní se nad jiné ochotně měl, svú šafářkú ji na cestě učinil. Často ji také před lidmi pilně omlúval. Omluvil ji také před Šimonem, jenžto ji za hřiešnici počítal. Omluvil ji před Martú, její sestrú, tehdy, kdyžto jí sobě jiesti činiti velel. Omluvil ji i před Jidášem v tom, kdyžto jí vinu dával, že marně drahú mast mazala. V tom jí také Ježíš přiezen velikú ukázal, když nad Lazarovým hrobem plakala. Tu sám Ježíš zaslzal, k jejiemu utěšení Lazara z mrtvých vzkřiesil. Sestru také její, Martu, od sedmi let nemocnú uzdravil. Toť jest ta Maria Magdaléna, veliká hřiešnice, ještoť jest všem hřiešným
