k svatému Jakubu přišedše, počechu nad ním u povětří výti a řkúce: Svatý Jakube, apoštole boží, smiluj se nad námi, neb prvé než sme tvú svatú mocí zapáleni, až již před tebú hoříme. K nimžto svatý Jakub vece: Proč jste ke mně přišli? Odpověděli diábli: Ermogenes nás poslal, abychom tě i s Filetem k němu přivedli, ale ihned, jakž sme k tobě přišli, tak anjel boží nás plamennými řetězi svázal, protož velikú muku trpíme. Jimžto svatý Jakub vece: Přikazujiť boží mocí anjelóm, aby vás zprostili a vy, k němu se vrátiec, jeho sviežíc, ke mně bez úrazu aby přivedli. Tehda diábli tam šedše, čarodějníku opak ruce svázavše, k svatému Jakubu přivedli a řkúce: Daj nám moc nad ním, abychom mohli i tebe i sebe pomstiti. K nimžto svatý Jakub vece: Aj toť, Filetus před vámi stojí, proč ho nejmete? K tomu diábli vecechu: Velíš nám Fileta jieti, a my nemuožem se vší svú silú i mocí jednoho mravenka, ješto jest v tvém pokojíku, se dotknúti. V tu dobu svatý Jakub k Filetovi vece: Abychom zlému dobře odplatili, jakž to nás Ježíš Kristus učí, Filete, Ermogenes tě byl svázal, ale ty jeho rozvěž. A když Ermogenes byl prost a tak zahanben stál, svatý Jakub k němu vece: Jdi volně kamť libo, nám toho obyčeje nenie, by se kto na naši vieru bezděky obrátil. K němužto Ermogenes vece: Jáť znám diáblovu moc, nedáš li mi některého znamenie, ješto bych při sobě nosil, ihned mě zahubie. Jemužto svatý Jakub dal húlkú znamenie. Odtud Ermogenes s holí šed, všecky své knihy čarodějné sebrav, před svatého Jakuba, aby je spálil, přinesl. Tehda svatý Jakub, aby hořiec nesmrděly, v moře je uvrci kázal. A když je Ermogenes v moře uvrhl, zase se k svatému Jakubu vrátiv, k jeho svatým nohám padl a řka: Svatý Jakube apoštole, hřiešných duší zprostiteli, jakež si mě dřieve sobě protivného závistivého trpěl, takež mě již přijmi za kajícieho pokánníka. Tu jej svatý Jakub přijal a v svaté vieře potvrdil. A tak potom dobrý byl, že pak rozličné divy boží mocí činil. To vidúce židé, že Ermogenes na vieru křesťanskú se obrátil, zlostně se rozhněvavše, k svatému Jakubu šli, tiežíce jeho, kterak by to směl učiniti, Jezu Krista ukřižovaného vieru kázati. Tu jim svatý Jakub svatým Písmem křesťanskú vieru poče dovozovati, proněžto mnozí uvěřili. To uzřev Abiachar, jenž biskupem toho léta bieše, proti svatému Jakubu lidi zbúřil a svatého Jakuba provazem za hrdlo přivázav, před Heroda Agrippu jej vésti kázal. Herodes svatému Jakubu hlavu stieti kázal.
A když jeho na popravu vedli, jeden nemocný, jehožto bieše dna zlámala, na cestě počne volati: Svatý Jakube, spomoziž mně, sprostnému! K němužto svatý Jakub vece: Ve jméno Ježíše Krista, pro jehožto svatú vieru já na smrt jdu,
