svatého zjevenie prořekl a řka: Vězte to všichni a mú řeč pamatujte, že toto dietě bude převzácné před Bohem i před lidmi ve vší svatosti i ve všech šlechetných mraviech. Od něhožto vznikne kmen králuov slovutných i mnoho kniežat. To se jest potom vše naplnilo, což byl ten muž boží o tom dietěti prorokoval.
A když to dietě v svuoj čas do školy dáno, tu v krátkém času nade vše své rovně prospěl v svém učení tak, že se jemu mistři diviechu. V tom také svém mladém dětinství tak tiše i tak mravně se měl, jakžto všem mladým žákóm příklad dával. A když tak slovutně v umění prospěl, přietelé, to vidúce, k dvoru krále Teobertovu jej přikázachu. Za kteréhožto krále Teoberta časuov byl jeden vzácný sudí Gundolfus, knieže slovutný, palatinus, tomu, že bieše nad jiné v múdrosti i ve vší dobré radě poznaný, mládence svatého Arnolfa poručichu. O tom se v starých kronikách píše mnoho, kterak jest na tom dvoře svatý Arnolfus i na jiných kniežecích dvořiech skrze smysl Bohem daný nad jiná kniežata výšen tak velmi, že jemu hrady, města i rozličné vlasti byly v jeho moc poddány. V kterémžto vladení ne jako tohoto světa kniežata světská, ale jakžto muž Duchem svatým osviecený všecky své věci pořádně pósobil. Načas se Bohu modlil, chudým pomáhal, zamúceným utěšenú radu dával, ochotný byl chudým, rytieřstvu počestný, zlým lidem hrozný, proti nepřátelóm hrdinný, a čímž ho Buoh viece výšil, tiem větčí pokoru v srdci měl. Proněžto že rád Bohu vzdával chválu, všickni u veliké cti jej měli. A že se k Bohu pokorně měl, všickni se jeho protivníci báli a také, že jest byl člověk milosrdný, proto jeho dobrota i jeho duostojenstvie zuostalo jest v jeho královém pokolení až do dnešnieho dne.
V těch časiech vedlé božieho zjednánie počechu jemu přátelé i jiní rozliční lidé raditi, aby v svaté manželstvo vstúpil. Pro kteréžto, kterakžkolivěk jiné sobě myslil bieše v srdci, však múdrý radě svých přátel povolil, velikého rodu pannu, jížto Doda řiekali, sobě za manželku pojal. Ta jemu bieše ve všie ctnosti i ve všie dobrotě povolná. S nížto měl dva syny, jednomu jméno bylo Glodolfus a druhému Anchizus. Ta k svým letuom přišedše, oba k veliké cti přišla. Glodolfus byl biskupem v Mecí, Anchizus byl první na králově dvoře. A když v tom času svatý Arnolfus v duostojenství na králově dvoře ve všie cti nade všecka jiná kniežata bieše, však proto na všechny věci tohoto světa málo tbal, nic jiného nežádal, než vždy na to myslil, kterak by od tohoto světa se vzdálil a Jezu Kristovi vždy slúžil. V tom přemyšlování událo mu se do města Triře jeti, kteréžto město v svém poručenství mějieše. Tu přes most jeda, bystřinu hluboké řeky, jížto Mozella řiekají,
