jedné strany, jakž její syn Alexius zašel bieše, prostierajíci sobě pytel na podlahách, tu léháše, často plačíci a řkúci: Tuto vždy v mé žalosti budu, azda někdy svého syna uzřím. S druhé strany panna, chot jeho, k jeho mateři vece: Dokavadž o mém milém hospodáři neuslyším, dotud jako samobydlná hrdlice v žalosti přebývati budu.
V ty časy, když svatý Allexius sedmnácte let před kostelem Svaté královny sedaje almužnu bráše, obraz svaté královny, kterýž v tom kostele bieše, k stráži kostelniemu promluvi a řka: Kaž tomu člověku božiemu do kostela vjíti, duostojenť jest nebeského královstvie a Duch svatý s ním přebývá a modlitba jeho vzácna jest před Hospodinem. A když ten stráže kostelní neurozumě, o kom by to obraz mienil, tehda obraz opět k němu promluvi a řka: Tenť jest, ješto mezi dveřmi vně sedí. Tehda ten kostelník uvede do kostela svatého Allexie. A když se to po městě pronese, jechu se svatého Allexie lidé ctíti. Té cti svatý Allexius se varuje, vstav odtud, zajide do města Laodicie a tu na koráb vsedl, chtě do dalšie vlasti plúti.
Tu boží volí připlul k římskému břehu. To uzřev svatý Allexius, poče v sobě mysliti a řka: Nic lépe nenie než v domu svého otce v neznámosti bydliti. Viem to, že mě již žádný nepozná. Neb se velmi obrostil bieše. A když otec jeho Eufemián jednoho dne s velikým zástupem svých slúh po městě jdieše, vzvola po něm svatý Allexius a řka: Sluho boží, kaž mě, chudého pútníka, v svém domu schovati a s svého stolu drobty krmiti, ať se Buoh nad tvým synem Allexiem ráčí smilovati. To uslyšav Eufemián, pro miloště svého syna v svém domu jemu pokojík dáti kázal. Tu jemu často s své mísy slal pokrm a zvláštniemu služebníku jej poručil. Tu svatý Allexius v modlitbách v póstu bedlivě Bohu slúžieše, a jakžto bývají při velikých dvořiech nekázaní a drzí holomečkové, sluze božiemu mnoho přiekořizny činiechu. Jemu se posmievajíc a často naň pomyje lejíc. To on vše mile pro Jezu Krista trpěl, svú žalostivú matku a svú chot, často plačíc sebe, vídáše. Tu byl sedmnácte let. A když skrze Ducha svatého porozumě, že se blíží skončenie jeho života, poprosil, aby jemu dali lístek s črnidlem, na kterémžto listu všecko napsal, kterak se jeho cesty zvedly, co li se jemu kde dálo až do toho dne.
Tehda v jednu neděli v oltářnici, tu, ješto jest svatého Petra oltář, přijide hlas z nebe a řka: Poďte ke mně všichni, ješto pracujete a ješto jste obtieženi, a já vás všech nakrmím. To lidé uslyšavše, užasli se, všichni na zemi padli. Tehda opět hlas z nebe přijide a řka: Hledajte člověka božieho, ať prosí Boha za Řím. V tu dobu počechu lidé, sem i tam běhajíc, hledati. A když jsú nikdiž nalézti nemohli, přijide opět hlas k nim a řka: Hledajte v domu Eufemiánově, jenžto otec svatého Allexie bieše.
