tebe nenáviděli, vzchodí veždy.
LXXIIII.
Ps74,1 Ps74,2 Zpoviedati sě budem tobě, bože, zpoviedati sě budem a vzóveme jmě tvé. Zvěstovati budeme divy tvé. Ps74,3 Když vezmu čas, jáz pravedlnosti súditi budu. Ps74,4 Rozvlažila sě jest země i všickni, jižto bydlé v niej, já sem ztvrdil ohlobně jejie. Ps74,5 Řekl sem zlostivým: „Neroďte zle činiti,“ a hřiešníkóm: „Neroďte vzvýšiti rohu! Ps74,6 Neroďte vzpodvihnúti u výsost rohu vašeho, neroďte proti bohu mluviti zlosti!“ Ps74,7 Nebo ani ote vzchoda, ani ot západa, ani ot pustých hór, Ps74,8 nebo bóh súdcě jest. Tohoto ponižuje a tohoto povyšuje, Ps74,9 nebo čiešě v rucě boží vína hořkosti, plna namiešena. I naklonil sě z tohoto v toto, nebo jistě kal jeho nezhynul jest, píte všickni hřiešníci země. Ps74,10 Ale já zvěstovati budu u věk, zpievati budu bohu Jákob. Ps74,11 A všěckny rohy hřiešných přitru a povýšeni budú rohové pravého.
LXXV.
Ps75,1 Ps75,2 Znám v Židovstvě bóh, v Kajúcích jeho veliké jmě jeho. Ps75,3 I učiněno jest u pokoju miesto jeho a přiebytek jeho na hořě Sion. Ps75,4 Tam jest zetřěl moci lučištné, štít a meč a boj. Ps75,5 Osvěcuje ty divně ot hór věčných, Ps75,6 smúceni sú všickni nesmyslného srdcě. Spali sú sen svój a ničse sú nenalezli všickni mužie bohatí v rukú svú. Ps75,7 Ot tresktánie tvého, bože Jákob, dřiemali sú, jižto sú vsědali na koně. Ps75,8 Ty hrozný si a kto sě protiviti bude tobě? Ot teď hněv tvój. Ps75,9 Z nebe slyšitedlen učinil si súd tvój, země třásla sě i otpočinula, Ps75,10 když vstáváše v súdě bóh, aby zdrávy učinil všecky tiché zemí. Ps75,11 Nebo myšlenie člověčie zpoviedati sě bude tobě a ostatci myšlenie den hodný vslavie tobě. Ps75,12 Sľubujte a navracujte hospodinu bohu vašemu, všickni, jižto v okolcě jeho sú a přinášujete dary,
