nalezeni budú v nich. Ps72,11 I řekli sú: „Kako vie bóh, ač jest věděnie v Najvrchniem?“ Ps72,12 Aj zři, oni hřiešníci a vzbyčěvše na světě obdržěli sú sbožie. Ps72,13 I řekl sem: „Proto bez viny zpravil sem srdce mé i umyl sem mezi nevinnými rucě mé.“ Ps72,14 I byl sem bičován cělý den i utrpenie mé v jutřniech. Ps72,15 Ač řiekách: „Zvěstovati budu tak,“ aj zři, rod synóv tvých potupil sem. Ps72,16 I žádách, abych poznal toto, úsilé jest přěde mnú, Ps72,17 donědž nevendu v svatost božú a urozuměju u posledních jich. Ps72,18 Zajisté za ducholovstvie uložil si jim, povrhl si jě, když sě vzpodvíháchu. Ps72,19 Kako sú učiněni u pustotu? Brzo sú zmisali, zhynuli sú pro svú zlost. Ps72,20 Jakožto snóv vstávajúcích, hospodine, u městě tvém obraz jich k ničemuž obrátíš. Ps72,21 Nebo vzplanulo sě jest srdce mé a ledvie mé proměněny sú Ps72,22 a jáz k ničemuž obrácen sem, a nevěděl. Ps72,23 Jako dobytčě učiněn sem u tebe, a já veždy s tobú. Ps72,24 Držal si ruku pravú mú a v tvéj vóli vyvedl si mě a s chvalú přijal si mě. Ps72,25 Nebo co mi jest na nebi a ot tebe co sem chtěl na zemi? Ps72,26 Zhynulo jest tělo mé i srdce mé, bóh srdcě mého a čiest, bóh u věky. Ps72,27 Nebo aj zři, jižto sě vzdalujú ot tebe, zahynú, ztratil si proknieho, již smilnějú ot tebe. Ps72,28 Ale mně pak nádržěti sě bohu dobro jest, uložiti v hospodině bohu mému naděju mú, abych zvěstoval všěcky kázanie tvá u vratech dceře hory Sion.
Psalm Davidóv LXXIII.
Ps73,1 I co, bože, otehnal si ny v skonánie, hněvivo jest rozľúcenie tvé na ovcě tvé pastevné? Ps73,2 Památen buď sňatka tvého, jímžto si vládl ot počátka. Vykúpil si metlu dědiny tvé, hory Sion, v němžto si bydlil v ní. Ps73,3 Podvihni rucě tvoji
