tvoji na jich pychosti do koncě, kak mnoho zlostil jest nepřietel v svatém! Ps73,4 I chválili sú sě nepřietelé, jižto nenávidiechu tě, u prosědcě slavnosti tvé. Uložili sú znamenie svá, znamenie, Ps73,5 i nepoznali sú jakožto u vyjdeňú nad vrchnieho. Jakožto v lesě drvěném sekyrami Ps73,6 vysekli sú vrata jich v obém, v sekyřě a v násadišťu vyvrhli sú ju. Ps73,7 Zažhli sú ohni svatiňu tvú, poskvrnili sú chrám jmeni tvého. Ps73,8 Řekli sú v srdcu svém rodina jich spolu: „Otpočinúti kažme všeckny dni hodové božie ot země.“ Ps73,9 Znamení našich neviděli sme, juž nenie proroka a nás nepozná viec. Ps73,10 Dokovad, bože, ukárati bude nepřietel, dráždí protivník jmě tvé do koncě? Ps73,11 I co otvracieš ruku tvú a pravicu tvú z prostřědka lóna tvého do koncě? Ps73,12 Ale bóh král náš přěd věky, dělal jest zdravie u prosědcě země. Ps73,13 Ty utvrdil si u moci tvéj moře, zamútil si hlavy sanóv u vodách. Ps73,14 Ty si zetřěl hlavy sanové, dal si jej u pokrm ľudem múřínovým. Ps73,15 Ty si zrušil studnicě a bystřiny, ty usušil [si]text doplněný editorem potoky vlasti etaniské. Ps73,16 Tvój jest den a tvá jest noc, ty si skoval zořě a sluncě. Ps73,17 Ty si učinil všecky krajiny země, léto a vedro, ty stvořil si jě. Ps73,18 Památen buď toho, nepřietel protivil sě bohu a ľud nemúdrý zbudil jmě tvé. Ps73,19 Nepoddávaj zvieřatóm dúš zpoviedajúcích tobě a dušic chudých tvých nezapomínaj do konce. Ps73,20 Vzezři na svědečstvie tvé, nebo naplněni sú, omračeni sú zemi domy zlostí. Ps73,21 Nebuď otvrácen ponížen, učiněn pohaněn, chudý a nedostatečný chváliti bude jmě tvé. Ps73,22 Vstaň, hospodine, suď vinu tvú, památen buď ukáraní tvých, těch, ješto ot nemúdrého sú celý den. Ps73,23 Nezapomínaj hlasóv nepřátel tvých, pychost jich, již sú tebe