vladyky a zemany téhož počtu, jakož v uobyčeji menších úředníkóv aby požívali, ale aby nikdy z těch tří úředníkóv dva bratry nebyla usazena k úřadu.
Sequitur capitulumcizojazyčný text C LXXXXX LXXXIII
Ktož sedie na úřadu jiné súdiece, mají čest a dobré obyčeje mieti do sebe, aby jiné ve cti súdili, sami nemajíce poškvrny na sobě. A protož chcem tomu a přikazujem, aby nižádný psanec nikdy nebyl přijat v nižádný úřad ani v konšelstvie, ješto slušie k súdu, aby lidi súdil. {Psanec, lichevník nemá v lavicích sedati}marginální přípisek mladší rukou A také nižádný lichevník zevný a poznalý aby nebyl posazen na úřad, ješto slušie k súdu.
CC LXXXIIII
Málo by platno bylo práva ustanovovati, když by ti, ješto jim úřad poručen, věrně a s rozumem nesúdili beze lsti a bez omylu v spravedlnosti, aby žádná chytrost při nich nebyla. Ustavujem a přikazujem, aby každý úředník, když bude zvolen a vsazen na kterýžkoli úřad v našem českém království, jenž by měl sedati na súdě, aby přísahu učinil, na božím čtení polože dva prsty přede vší obcí toho kraje, kdež by měl súditi, že má králově milosti i každému spravedlnost učiniti v svém súzení. A toho neobleviti pro nižádnú věc.
CC LXXXV
Když by kerý purkrabie nebo pohradný hradu neb tvrze královy neb kterého kniežete neb pána šlechtice neb kerého mana králova aneb jiného zemenína královstvie českého hradu neb tvrze jemu poručiti pánu svému nechtěl zase postúpiti a vzdáti aneb se jemu kerak koli protivil, tehdy viery a cti má býti odsúzen i všeho, což by kde měl svého, na milost páně hradu toho, jenž jest od něho držal. Všecka obec toho kraje má vstáti proti němu a dobyti jeho i dáti jej jako proradníka na smrt ku popravě najbližšie, aby jej oběsili.
CC LXXXVI
Obyčeje dobrého, jenž jest byl od dávna, potvrzujíc v našem českém království i písmem svatým dovodíce, jenž praví, že ti, keříž súdie v spravedlnosti, mají seděti a súditi zevně a svobodně, protož ustavujem k věčnosti v našem českém království, aby najvyšší komorník sudí na každé léto čtyřikrát každý na svém súdě seděl, jakož na jich úřad slušie, súdiece spravedlnost. A držie každý váhy v rukú zpomienajíc na boží súd, aby se nižádný od pravdy neodchýlil, nebo na kerúž mieru budú vážiti lidem a měřiti, na túž jim bude odměřeno. Ale toho súděnie nemá nižádný úředník zameškati, leč by byl na králově službě pro jeho čest nebo pro obecnie dobré.
CC LXXXVII
Úřady většie, totiž komornictvo, sudctvie a písařstvo od královy milosti má rozdáváno býti podlé jeho vóle
