Jakož svědčí pravda čtenie svatého, že každé královstvie v sobě rozdělené zpuštěno bude aneb opuštěno bude, i také smysl náš přirozený nás učí, že každá ctnost v duostojenství a v jednotě jest mocnější nežli v rozdielu. I což by to platno bylo nám takú snažnost k království českému nésti, ješto jest bylo churavé, by pán buoh vyzdvižením našeho ciesařstvie byl se nad lidem toho ciesařstvie nesmiloval.
A protož naučením božím mocně zapoviedámy všem kniežatóm pánóm, šlechticóm, manóm, vladykám, měšťanóm i všie obci našeho královstvie českého, aby žádný pro žádnú věc nikdy sobě svobod žádné dědiny, na hrady neb na tvrze na králi neprosil ani směl prositi a zvlášť na dědiny aneb na města, kterýžto jsú vysazeny na mezech královstvie českého, než aby města, hrady i což k nim příslušie byli v poslušenství našem a králóv českých budúcích, jakož sú od stara dávna byli. A tak ustavujem, aby žádný král po nás budúcí těch, ktož by chtěli prositi neb prosili, nikdy v tom neuslyšal aniž k tomu přivolil pod ztracením svého dóstojenstvie a pod přísahú, keréž sám pán buoh mstí. A ktož by toho prosil, aby nad ním duchovně buoh pomstil a toho, což by uprosil, aby byl odsúzen.
A jiná kniežata páni, šlechtici, vladyky, měštěné i všecka obec našeho českého královstvie mají naň oděnú rukú vstáti a jeho sbožie zebrati a jej viery a cti zbaviti a odsúditi, jakožto zrádce a dráče obecnieho dobrého a našeho královstvie českého.
Sequitur capitulumcizojazyčný text CC LXXIX
Také má král český přisieci a přísahu obnoviti, že nikdy pro nižádnú věc na mezech královstvie českého nedopustí umenšenie v žádném kraji, leč buď od meze královy komory, leč buď od meze jiných kniežat neb šlechticóv neb vladyk neb měst anebo jiných kterých kolivěk osob, ješto k českéj zemi příslušejí, a zvláště dóstojenstvie a svobody královské aby bránil, práv a hradóv i všie obce české, jakož v prvniem našem ustavení jest popsáno.
A to dvoje ustavenie přikazujem, aby čteno bylo na každé léto v Praze na hradě v suché dny před obcí.
Capitulumcizojazyčný text CC LXXX
V dóstojenství větším a v úřadech větších bývá větší nesnáz, a protož slušie s rozmyslem a z dobrú pamětí každému úředníky ustaviti, nežli by bez rozmysla ustavě v tesknost a v škodu vejda i hledal k tomu pomoci nebo prosil. A protož s dobrým rozmyslem přikazujem, aby najvyšší komorník, najvyšší sudí a najvyšší písař zemský, kteříž mají od krále usazeni býti, i jiní menší úředníci, komorníci,
