keréžkolivek do královy komory připadnú neb připadnúti mají, leč bude manské, leč šlechtičie, vladyčie aneb městské aneb keréž by on sám kúpil a již jich svoboden byl, i všecky pospolně neb dielně móže svobodně dáti, komuž chce, podlé své vóle, tak jakož slušie na svobodu královskú, aby něčímž pro to viněn nebyl. Tak jakž nad vinnými jest pomsta, takéž dobrým i záslúžilým jest svoboda svobodna k dobrému.
C LXXXXX LXX VII
Žádost našeho ustavenie tomu chce, aby všecka závist a zlost potuchla, aby naši věrní byli na zboží i na životech bezpečni a zámutkóv neměli. Tiemto ustavením zapoviedámy, aby žádný člověk, keréhož koli byl by stavu dóstojenstvie, buď pán šlechtic, buď prelát neb duchovní člověk, nikdy neprosil od krále žádných listóv na sbožie neb na právo, keráž slušejí pod královu komoru, aniž žádných obrokóv duchovních, doniž by smrtí umrlého člověka na královu milost svobodně nepřišli, neb jest nepočestné i přieliš ohyzdné nadějí pánem se svého bližnieho učiniti za jeho živnosti. Pakli by byl kto tak chytrý, že by tajně kerý list uprosil, buď na světské dědiny neb na duchovnie obroky, kerýchž král má podávati, zapoviedámy i přikazujem, aby ti všickni listové byli potupeni a žádné moci neměli. {list vyprošený neprávě}marginální přípisek mladší rukou
Sequitur capitulumcizojazyčný text C LXXXXX LXXVIII
Jakož svědčí pravda čtenie svatého, že každé královstvie v sobě rozdělené zpuštěno bude aneb opuštěno bude, i také smysl náš přirozený nás učí, že každá ctnost v duostojenství a v jednotě jest mocnější nežli v rozdielu. I což by to platno bylo nám takú snažnost k království českému nésti, ješto jest bylo churavé, by pán buoh vyzdvižením našeho ciesařstvie byl se nad lidem toho ciesařstvie nesmiloval.
A protož naučením božím mocně zapoviedámy všem kniežatóm pánóm, šlechticóm, manóm, vladykám, měšťanóm i všie obci našeho královstvie českého, aby žádný pro žádnú věc nikdy sobě svobod žádné dědiny, na hrady neb na tvrze na králi neprosil ani směl prositi a zvlášť na dědiny aneb na města, kterýžto jsú vysazeny na mezech královstvie českého, než aby města, hrady i což k nim příslušie byli v poslušenství našem a králóv českých budúcích, jakož sú od stara dávna byli. A tak ustavujem, aby žádný král po nás budúcí těch, ktož by chtěli prositi neb prosili, nikdy v tom neuslyšal aniž k tomu přivolil pod ztracením svého dóstojenstvie a pod přísahú, keréž sám pán buoh mstí. A ktož by toho prosil, aby nad ním duchovně buoh pomstil a toho, což by uprosil, aby byl odsúzen.
A jiná kniežata páni, šlechtici, vladyky,
