[DA]F XII 5 Ježíšovo umučení,
největší dobrodiní,
neb nám všecky hříchy shładí,
protivenství osładí,
nejvíc vzbuzuje k miłosti,
vede k věčné radosti.
6 Protož každý ve všem světě,
chudý, starý i dítě,
kdožkoli uvěří v něho,
ten má účastnost[713]účastnost: včaſtnoſt jeho,
všickní pak víry zbaveni
půjdou na zatracení.
7 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek[714]Symbol zdůrazňovací ručičky. Kristus, miłovník pokory,
ráčił zstoupiti z hůry,
mocný Pán, kterýž vše stvořił,
aj, kterak se pokořił!
Učił nás tak, sám se níže,
kráčeti cestou kříže.
8 Protož pravému dědici,
jsouc jeho słužebníci,
dejmež srdce náše jemu,
neb on právo má k němu.
Buďmež daru jeho vděční,
onť nám dá život věčný.
F XIII Na słova Kristova, Jan 12., v. 24., 25.[715]J 12,24–25 O zrnu pšeničném umrtveném
[1]text doplněný editorem[716]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek[717]První sloka je vytištěna pod notovým zápisem. Kristus, zrno to obilné,
k płození života silné,
z nebe na zem k nám sesłané.
2 Majíc v zemi býti vsaté
to símě života svaté,
v ruce hříšných było vzaté.
3 Rváním, bitím jest młáceno
a sem i tam obraceno,
až i do země vkłáceno.
4 Aby umruc v sobě samo,
život svůj ven z sebe dało,
s užitkem zase vzrostało.
5 Tak jakž vsaté zrno v zemi,
ač se zdá jíti v zmaření,
směřuje však k rozmnožení.
6 Když se s vłahou země spojí
a duchem svým ji opojí,
umrtvení své zas zhojí.
7 Neb vychází v brzkém čase
z hrobu svého na svět zase
v nové sličnosti a kráse.
8 Nesa s sebou mnoho nových
stýbeł a kłasu hotových,
vše s množstvím zrn prvním rovných.
9 Ó, předivná miłost Boží,
jenž tak skrz smrt život množí!
Moudrý, kdo to v srdci słoží.
10 Tenť tajemství smrti Páně
i smrti své pozná snadně,
maje se v tom jen poddaně.
