přežádou[367]číslo strany rukopisu[DC]F XIVcí král, přišeł.

2 Lid židovský tobě

s palmami v cestu jest vyšeł,

my tobě, kralujícímu,

nábožně a vděčně ke cti zpíváme.

3 Oniť líbili se,

oblib náboženství náše,

miłostivý, dobrotivý,

toběť se všecko dobré vždycky líbí.

4 Słavněs přijat v ten den,

v pátek potupně vyveden,

ó, neračiž dopouštěti,

bychom pravdu tvou měli opouštěti.

5 Palmy stłali před tě

a potom mrskali sou tě,

ó, Pane, račiž zhlédnouti,

dejž nám se tvé pravdě neprotiviti.

6 Oděv před tě stłali,

potom z tebe roucho vzali,

ó, dejž, bychom v protivenství

nerušili tvé božské spravedlnosti.

7 Tě za krále vzali,

potom se k tobě neznali,

ó, neračiž dopouštěti,

bychom my měli tebe opouštěti.

8 Řekli, že vše můžeš,

a potom, že nic nemůžeš,

potvrď v moci, Pane miłý,

bychom my při tobě vždy stálí byli.

9 Lid ten dobrořečił,

potom rouhavě złořečił,

uchovejž ducha rouhání,

pravdy poznałé złostného hanění.

10 Dejž nám v tě úfati[723]úfati: vfati,

na lidech nezakládati,

to pro jejich brzkou plzkost

a pro mnohou velmi proměnitedlnost.

11 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek[724]Symbol zdůrazňovací ručičky. Buď čest, chváła tobě,

toť, Kriste, słuší na tebe,

ó, buď ustavičně dána,

až se i tento nynější svět skoná.

F XV K témuž. (Touž notou)

[1]text doplněný editorem[725]V prameni není obsaženo. My tě Králem známe,

Spasitelem vyznáváme,

Kriste, chválíme, słavíme,

všecko dobré věrou v tobě vidíme.

2 Místo ratolestí

steleme svaté žádosti,

spasení své v tobě znajíc,

jím odíni býti vždycky žádajíc.