aby tě z věčné smrti [358]číslo strany rukopisu[CT]O umučení Páně vysvobodił.

Ó, błaze každému, kdož ho v tom zde účasten[689]účasten: včaſten,

jistěť s nim na věky bude osłaven.

2 Aj, vizme nejprv toho Krále věčného

v snížení zde a v słužbě jeho,

v níž ho Bůh moudrostí a divy tak zvelebił,

až se zástup mocných učených děsił,

vidouc způsob jeho zevnitř velmi nesličný,

słavným tohoto světa nepodobný.

3 Však proto v takovém pro nás zde zmaření

přišeł v veliké rozhłášení,

takže i słavní, kteréž k tomu Bůh předzřídił,

vidouc, słyšíc o něm, každý se divił,

jimž prve nikdy to nebyło tak praveno,

ani v srdcích jejich na to myšleno.

4 Ale i po rozhłášení[aj]rozhłášení] rožhłáſſenj tak mocného

nemnozí uvěřili v něho.

Neb ač před Pánem był jako proutek kvetoucí,

však libých věcí světu nemající,

błaze, kdož se na něm zde proto nepohorší,

takovéhoť on na věky utěší.

5 Ač był vidín, ale ne tak krásný, slibný,

aby lidem był žádostivý,

jakož podnes u mnohých jest v též nevážnosti,

štítíť se jeho života trpkosti,

neb jest nejpohrdanější a zavržený,

těžkých nemocí a bolesti plný.

6 Protož sou od něho tvář svou odvrátili,

złostně jej s łotry potupili,

neznajíce v jeho kříži spasení svého,

ani svých pokut vzłožených na něho.

Neb zdaž pro své viny był tak bit a utrýzněn?

Však jest pro nepravosti náše zraněn.

7 Nášeť sou vłastní všecky jeho bolesti,

proč se jich liknujem s nim nésti,

bychom se v nich k němu jak on k nám podobnili,

jeho svattosti se přiúčastnili[690]přiúčastnili: přivčaſtnili?

Onť proto nemoc a hříchy náše na se vzał,

aby své svattosti nám udělovał.

8 Toť jest ta předrahá Kristova účastnost[691]účastnost: včaſtnoſt,

hříchů a svattosti społečnost,

Kristus svatý hříchy náše na své těło vzał,

by z něho hříšník kající svattost brał.