6 Já tedy poněvadž cele

přestati míním złého,

proč bych tebe neměł směłe

za Spasitele svého?

Aj, teď sem v srdce skroušení,

ó, ať již mám rozhříšení

co David a Manasse!

7 Před tebou se rozprostírám

v poníženém srdci svém,

sám v sobě se těžce svírám,

avšak doufám v slibu tvém,

že cožkoli přijde k tobě,

ty ven nevyvržeš, sobě

nýbrž zachováš věčně.

8 Nezavržeš ani mne, vím,

od tváře své miłosti,

tvá řeč jest amen, jist jsem tím

a mám již na tom dosti.

Jen sám přispívej mé mdłobě

a víru mou utvrď v sobě

proti všem pokušením.

9 Nastane-li kdy jaký boj

a v mém svědomí rána,

sám ranami svými mne hoj,

buď z smrti v život brána

a když pak vyjdou má léta,

vezmi mne pokojně z světa

v obor vyvolených svých.

Potud písně o lásce. Následují:

P I Naděje se na slibích Božích zakłádá

[1]text doplněný editorem[1807]V prameni není obsaženo.[#]obrázek nebo jiný grafický prvek Mocný všech věků králi,

nejvyšší Pane náš,

těť věrní srdcem chválí,

v nichž své bydle máš.

Ač v nebi přebýváš,

na pravi527525P