spáchał-lis co, nežs rozsoudił,
hned se od toho odvrať.
Odpros, slibuj nečiniti
víc toho Bohu svému,
příčin uchoď, víc mámiti
nedej se duchu złému.
3 Bůhť odpustí ihned v ten čas,
jen cele čiň pokání,
v złý čin nenavracuj se zas,
pros Boha, ať tě brání
již na potom, a obnově
v tvém srdci úmysł přímý,
všecko činiť dá hotově,
což Duch jeho vnuká miłý.
4 Pak, co vnuká, rád pozoruj,
sám s sebou bydle u vnitř,
všech postranních vnad se varuj,
jichž svět namítá zevnitř;
spatříš jistě, že tě Boží
Duch povede vždy dále,
v srdci radost, ctnost rozmnoží,
uzříš to k Boží chvále.
O XV Nejbezpečnější věc vždycky pokání činiti a u noh Spasitele leže, miłosti hledati. (Notou písně: L XVI)
{Jako:}marginální přípisek soudobou rukou; * Zbylá část přípisku je nečitelná.
[1]text doplněný editorem[1786]V prameni není obsaženo. Ježíši, słávo nejvyšší,
studnice vší miłosti,
útočiště těm nejjistší,
kdož se svých děsí złostí.
Ach, viz mne, jak obtížen jsem
zpáchaných nepravostí jhem,
kteréž mne k zemi tłačí.
2 Na hříšníky zaostřené
zákona tvého střeły,
zvázły ve mně a zraněné
svědomí mé sevřeły,
nevím rady, kam se díti,
nevím, sobě co počíti,
ó, smiłuj se nade mnou!
3 Smiłuj se sám pro své jméno,
všaks pak Spasitel hříšných,
preč vezmi hříchů břemeno,
s nimžs sám klesał v mukách svých;
nedej mi v hříších zoufati,
pomoz, ať mohu doufati,
pomoz, můj Pane věrný.
4 Když mi na pamět přichází,
co sem kdy jak živ páchał,
hrůza se mi v srdci sází,
že mne hřích sobě złákał,
jehož osídłem jsem jatý,
pouty jeho tuze spatý,
co vězeň k smrti jistě;
5 však srdci mému odtucha
z Słova tvého svatého,
pochází vnitř tvého Ducha
působením samého;
když se každému slibuje
miłost, kdo sobě libuje
pokání srdcem vroucím.
