před sebe musíš něco vzíti,

což tobě bude snadnější,

těłu tvému pohodlnější,

ačkoli budeš zadnější.“

11 Lítostivýť jest tvůj nebeský Pán,

nechceť, aby kdo obtěžován

był nad možnost daru svého,

máło-liž jest obecného

lidu a Bohu miłého.

12 Fałše a svodu velmi slibného,

pod medem jedu smrtedlného,

pohleď, jak ďábeł podává,

toť jest ta złá mysli vnada,

jíž mnohé chytře zkłamává.

13 Ó, vrahu tvoru ušlechtiłého,

což tebe k tomu tak chytrého

činí a vždycky ponouká

łstivě svoditi čłověka

od utěšeného věka?

14 V němž by radostně v słávě přebývał,

po zdejší bídě odpočívał,

korunu maje vítěznou,

za skutky odpłatu hojnou,

dokonaje práci věrnou.

15 Jest jemu líto, že z nebe stržen

a na to místo brzo vtržen

že býti má čłověk věrný,

jenž Bohu není odporný,

proňž opouští život marný.

16 [#]obrázek nebo jiný grafický prvek Buď tedy péče srdce věrného,

aby, osídła tak chytrého,

věděł, se jak vystříhati,

kdež tě Pán postaví, státi

a hřivnou nepohrdati.

17 Spatřujž i starých příkładů mnoho,

jak pokutuje Pán Bůh toho,

kdož sobě místa neváží,

z řádu svého se vyráží,

tiť tobě to vše ukáží.

18 Zač to každému bude počteno,

kdož by pro práci słavné jméno

zavrhł i korunu krásnou,

uzříť tváří zahanbenou,

když se k soudu všickní zběhnou.

19 Ó, budiž stáłá, duše pobožná,

neníť ta práce tak nemožná,

stůjž v ní do svého skonání,

vezmeš po svém setrvání

velmi słavné děkování.

O XIV Zbłoudił-lis kdo, navrať se; padł-lis, vstaň; poškvrnił-lis se čím, posvěť se zase. (Notou písně: O IX)

[1]text doplněný editorem[1771]V prameni není obsaženo. Jsouť v světě rozcestí mnohá,

zbłoudiť každému snadné,

kdo však nebłouditi moha,

błoudí, těžce upadne.

Neb z úmyslnosti Bůh nechce

posmíván jistě býti;

kdož sobě počíná lehce,

hněvu jeho pocítí.

2 Kdos tedy koli zabłoudił,

zas se na cestu navrať,